pod hvězdami s vlky a kojoty.

Nyuu, milí. Dlouho jsem přemýšlela. Nakonec se také rozhodla. Odpusťte. Dlouhou dobu jsem kriticky na dně. Nedokážu rozumně uvažovat, vyhybám se lidem, které mám ráda, falešně se usmívám, nevím, co dělám a budu dělat; nedokážu vybírat ze dvou a více věcí, nechodím na obědy, nechodím ulicemi, kterými jsem chodila, nedokážu se rozhodnout, kam odbočit. Šíleně moc myšlenek, moc emocí, moc strachu a bezmoci. Musím se s tím vypořádat, jinak to bude katastrofa. Mám také sny, které chci hned hodit za sebe a z toho koše již nikdy nevytáhnout. Nechci se hroutit, ale... hroutím se. Někdy se vrátím, mí milí. Někdy ano, neřeknu vám však kdy - sama totiž nevím. Kdybych tu byla, tenhle blog by byl plný emociálních zvratů, strachu, úzkosti, bolesti a... absolutní bezmoci, což by někteří nazvali jako stěžování, které nikoho absolutně nezajímá . Mějte se krásně, milí. Až přijde čas, uvidíme se. Slibuji.

Poslední kapitola, mí milí. Je podivná a krátká, uznávám. Ale snad jste si povídku užili. Já jdu zatím dokoukávat Fairy Tail, po velké roční pauze, kdy to pozastavili, jsem se nekoukala, jen četla mangu. Děkuji všem za komentáře a ohlasy! ^^ Díky tomu jsem psala a psala, až povídku dopsala. Děkuji vám. :) Zrovna to vyšlo na desítku, it's good. ^^'' 10. VZPOMÍNKY Setkali se na pohřbu. 1860 - 1905 Roy si až teď uvědomil, že nikdy nevěděl mistrův věk. Tušil však, že bylo celou dobu něco špatně. Nabídl jí, že kdykoliv může přijít, když bude chtít. Nikdy netušil, že se stane tohle. Že přijde do jeho kanceláře jako poručík. "Řekl jste... stát při vašem boku. Tak u něj budu stát a pozorovat, jak se mění tahle země." Řekl snad před několika lety na verandě něco špatně? Nevěděl... nikdy na to nepřišel. O PÁR LET POZDĚJI Černovlasý muž seděl ve své pracovně. Jako vždy, nedělal témeř nic. Jen z povzdálí sledoval poručíka. "Poručíku..." ozval se lenivě, avšak nadříz...

Mí milí, lidi jsou blbci. Vážně. Ještěže mám ty svá sluchátka, jež mají super silnej výkon... bych někoho asi zabila. Zase šílené depky... Moje nervy. Jak žijete vy? PS.: Trochu jsem tuto kapitolu dopletla, Roy uměl lusknutím vrhat plameny až když zjistil Rizino tajemství. Ale tak... to je jedno, bych pak přemýšlením znovu umřela a nemám nic, co by mne oživilo. Nehroťte to, byli jste upozorněni. 9. VSTŘÍC BUDOUCNU Ohnivá alchymie byla samotná síla Boha. Ta, jež se nedala ovládat, ta jež byla pouze dílem Boha. Možná jí Roy nedokázal ovládnout když už vzplála jiným člověkem či přírodní katastrofou, ale vládl jí za pomocí lusknutí prstů. Stačilo jen lusknout... zamyslet se, a bum . Oheň spálil na popel vše, co si přál. Každý, kdo by zažil takové dětství, by se ohně bál a otočil zády. Měl by z něj každý strach. Ale Roy se k němu otočil vstříc, zabojoval s ním a vyhrál. O další rok později, v osmácti letech, se Roy Mustang díky své později vyhledané nevlastní matce dostal na Vojenskou akade...

Někdy si říkám, zda někdo z dnešních dětí vzal do rukou hubku nebo utěrku na nádobí a pomohl třeba rodičům. Už dnes po páté jsem viděla, jak všechno každý ukládá do myčky. Hm, to se ale točím pořád kolem stejného kolečka. Užijte si díl. 8. UČTE MNE Nedokázal spát. Myslel si, že bude mít noční můry. Přemýšlel o tom celou noc. Nechtěl se ani hnout. Nechtěl jíst a ani pít. Jeho tělo bylo slabé. Silné kruhy pod očima, hromada výčitek v hlavě a obrazy ohně. Ráno, které si ani neuvědomoval, že je, se otevřely dveře pokoje, ve kterým se... záhadným způsobem objevil. Nevzpomínal si. Špatné myšlenky povadly a uhnuly stranou, když rozeznal přes pootevřené oči malou blonďatou dívku. Chtěl se pousmát, ale ani to nedokázal. Byl bez sil. Položila mu čaj na stolek vedle postele a k tomu přidala i talířek, na kterém byl chleba s máslem. Pak se na něj lehce podívala. Měla zvláštně smutný a jako by navždy mlčící výraz. V tom posledním se ale spletl. "Měl bys jíst... Budou ti vidět kosti..." za...

Bože. Jsem vážně nevinná, nezabíjejte mne. Tohle... *nabírá vzduch do plic* muselo přijít. Bože, co jsem to udělala... xd 7. NA ŠPATNÉ STRANĚ "Co si to píšeš?" Vytrhl ho hlas matky, stojící u jeho dveří pokoje, když našel po dlouhé době deníček, kde si hned zapsal teorii o alchymii a ohni. "Nic." zamumlal, "Neumíte klepat?" Dráždivě se na ni podíval. A schoval deník pod polštář, pořád se na ni lpěl pohledem, který jasně naznačoval, že tady nemá co dělat . Matka se lehce zamračila, ale neuměla to tak, jak otec. "Ukaž mi to," řekla. Hlas měla jiný - takový, aby ji poslechl. "Úkol do školy," řekl klidně a nevyhýbal se jí pohledem. Matka se zastavila uprostřed pohybu a nataženou ruku uvolnila zpět k tělu. Podívala se na něj s kouskem pohledu matky, i otce. Nikdo nevěděl, že se škole vyhýbal - možná to pan Berthold tušil, ale neřešil to. Rodiče si to nikdy neověřovali, takže věděl, že lhát může, protože svému synovi věřit věří. "Dobře....

Yuuaa, lidi. Ze mě asi kuchařka nebude. Dělám si s chutí krupicu, přelétnu pohledem návod s tím, že si to pamatuji. Do mléka dám dvě lžičky soli... a měla být špetka (to jsem si přečetla až pak) a místo sladké kaše, nad kterou jsem slintala, jsem měla slanou... Super, jsem zvědavá, jaké to bude, až budu žít samostaně... To bude teprve sranda. Nu, ale užijte si dílek. Jaký máte jinak názor na povídku? ^^ 6. OHEŇ "Příště si dávej pozor, aby tě nikdo nesledoval. Mohl by z toho být pořádný problém." pověděl mu Hawkeye později, když Roy přišel na druhý den a Hawkeye se podíval opět do ulice, zda je nikdo nešpehoval. "Vás hlídá armáda, nebo...?" zeptal se Roy, ale Berthold ho přerušil. "Ne, tak to není. Jen ty psy nemám rád." Psy? podivil se Roy. Roye napadla poté otázka. "Alchymie je zakázaná?" zeptal se. Berthold se na něj podíval. "Některá. Alchymie je věda, zabývající se rovnocennou výměnou, když něco chceš, musíš i něco obětovat - změnit kov...

Wuu, minna~ jak žijete? Pro obnovu vaší životní energie některým přináším pátý díl BJSA, kde se konečně... něco začíná dít [haha]. Ty písemky jsou šílenost samy o sobě - fuj, ať už jsou zase prázdniny xD Tak ale... pro lásku boží, to přežijeme. Užijte si díl [tato část mi přijde strašně roztomilá, uvidíte sami]. P.S. Chcete, abych vydala další díl Bílého alchymisty? ^^ 5. ČAJ A ZÁZRAČNÁ KRABIČKA "Použij nohy," zamumlal klučina tehdy. Tato myšlenka mu vrtala hlavou; jak ho vlastně napadlo, že může vykopnout nohu a tím porazit ty zlosyny? Byl překvapený. Možná za to mohla za vzteklost... kdo ví. Procházel hlavní ulicí, tudíž, když se podíval ke střechám, viděl velké hodiny kostelíka a tedy i čas. Blížilo se to. Byla mu celkem zima - ale to možná kvůli adrenalinu a energii, kterou vypotřeboval, tudíž byl zpocený a vytřepaný. Ani hluboké nádechy nezabíraly. Chvíli se mi v mysli honilo, jak je na tom ten kluk - doufal, že snad nepotká zase nějaké hlupáky a neschytá něco ještě víc....

Přidávám čím dál kratší kapitoly, zdá se mi... ale tahle je celkem dlouhá, jsem se trochu rozepsala. Nu, ale nevadí. Tím jich bude víc. xD Užijte si díl. ^^ (Hele, taková otázka... je tu nějaký čtenářik, čtoucí tuto povídku? Nechť se hlásí do komentáře! :P ^^ Díky. Protože mi připadá, že to píšu jen tak do vzduchu (což beztak ano, ale pšš, nechte mě v té iluzi). 4. BOJ ZBLÍZKA Když Roy sešel ze schodů potichu dolů, zjistil, že je doma sám. Nedivil se. Rodiče brzy odjeli někam, kde ani Roy nevěděl, kde prováděli ten výzkum pro lidi, kteří patrně z armády nejsou. Pokud by to někdo z Amestrijské armády zjistil, byli by zabiti. A to možná i Roy, ačkoliv do toho není nijak vtažen. Na stole v kuchyňce měl na talířku připravené jídlo. Oběd, snídaně, večeře - kdo ví. Ale Roy si to jako každý den nevzal. Nechtěl být za rozmazleného synáčka, jehož rodiče si ho získávají jen přínosem jídla, nikoliv žádné pozornosti a ničeho, co rodič měl dělat. Otevřel skříňku a vytáhl si sušenky, do kterých se h...

Jen já jak blbec počítám, kolik měla Riza, když Roy odešel na Vojenskou akademii, kdy se vrátil a kolik let se pak zase neviděli... A pak kolik měl Roy a kdy zemřel Berthold. Já! Takovej magor na matiku (neuvěříte, jak jsem se v těch čísel, proboha, zamotala.), ale zvládla jsem to! Musela jsem to vždy po deseti minutách odložit, protože to přemýšlení... je na mne moc. xD (Vlastně pak jsem tam ještě připočítávala ten pohřeb, kde jsem hádala Rizin věk a ... prostě šílené xD). Jak se vám jinak povídka líbí? ^^ 3. ŠANCE ZA DEŠTĚ Ještě před odchodem byl Roy s mužem pevně seznámen. Muž zvedl ruku, Roy jí též zvedl, ale pozdě si uvědomil, že si nechce muž potřást rukou, ale že mu chce položit jen ruku na rameno. Roy se zmateně styděl za své chování. Nepřemýšlel. "Zítra... přijď na místo, kde jsi slyšel větu, jež si máš zapamatovat. Ve stejnou hodinu. Utíkej, chlapče." řekl mu muž. Roy přikývl a ještě na schodku se zběsile otočil, protože si na něco vzpomněl. "Pane-" Lekl s...

Před rokem a půl, 3. března 2015, začala v blogovém světě mánie, aby měl každý u kontaktů ikonku W. A já to zkusila také... Dneškem jsem se rozhodla ukončit ten závislý vztah s aplikací, která tak trochu zválcovala světem. Když jsem se zaregistrovala a vnikla do onoho světa, myslila jsem si, že díky tomu se možná dostanu výš. Že si toho ti nahoře všimnou, ti, kteří jsou Hlavami Wattpadu. Avšak teď se mi naskytla otázka. Kdo je to? Pokud existuje, pak by polovina příběhů, které na Wattpadu jsou, zmizely (narážím konkrétně na Tagy, 100 problémů..., 10 věcí..., Fakty, Encyklopie, Zajímavostí,...). Ale připadá mi, že tam jsme páni jen my sami. Nikdo nad námi není. Jako by jsme tady na světě byli sami a žádný Bůh nad námi... neexistoval. Štvalo mě mnoho věcí; 1. Chování lidí Někteří tam jsou opravdu malí cvrčci, kteří ani neví, co je to interpunkce, sloh, vyprávění, přímá řeč a jiné základní dovednosti češtiny, které by měl každý znát. Těmi malými cvrčky myslím jedenáctileté dítka, která se...

Zdá se mi, že jsem se do Bertholda vůbec nevcítila, ale tak snad to nebude vadit. Je to přece... fanfikce, že. Ježíši. Zrovna ke konci této části... píšu to na Wattpadu na mobilu... přijdu dom... a ono poslední revize nikde... hm, dobře mě to nasralo. Takže si zase vzpomínat... a jít do minulosti o dva dny... Moje nervy. Užijte si dílek. p.s. Toho designu si nevšímejte, je hrozný, já vím, ale... on mě strašně lákal (že jo, asu ?). 2. KRÁL ALCHYMIE Nápoj stékal pomalu do krku, čímž se mu rozvlnilo po těle spokojené teplo. Nervózně mnul hrníček s čajem, který ještě dýmil. Cítil se divně. Udělal chybu nebo ne? Stále mu svědomí říkalo, nechť zůstane. Ale druhá polovička se bála. Byla v šoku, nevěděla co dělat a chtěla nejrychleji zmizet. Muž na něj za tu dobu nepromluvil. Ta věta mu také visela v hlavě. Do hrníčku spadla kapka z jeho vlasů. Kluk sledoval, jak kapka vytvořila ve vodě vlnu, která se kruhově rozvířila a narážela do stěn hrníčku. Cítil se zde nesvůj. "Netvař se tak. Musíš...

název: Byli jsme spojeni alchymií žánr: minulost, romantika, učení, alchymie, nenávist, armáda, studium, tragédie, AU kapitoly: 10 kapitol, dokončeno fanfikce na anime: Fullmetal Alchemist: Brotherhood na pár/ship: Roy Mustang x Riza Hawkeye /Royai/ obsah: Napadlo někoho, jak se Roy Mustang dostal k otci Rizy Bertholdovi Hawkeye na učení? Ne? Tak se těšte na tento příběh... Roy Mustang. Rodiče, neustále pryč, nevšímajíc si svého jediného syna. Ten má cíl. A chce se ho za každou cenu vzít do svých rukou. Riza Hawkeye. Dcera vědce alchymie, trpící na smrtelnou chorobu. Ona je dcerou, jež si otec moc nevšímá a pokud ano, ne pěkným způsobem. Co se stane, když Berthold najde kluka, kterému pomůže? Jak na to bude reagovat dcerka? ❝Déšť je pro oheň slabinou, to je jediné, co si musíš zapamatovat.❞ - Berthold Hawkeye ❝Ruku do ohně dáš až tehdy, když jsi si jist, že je dostatečný čas na to, aby si riskoval svůj život.❞ - B. H. věnování: Opět karoline, Arii, ameru a mnoha dalším. :) můžet...