Byli jsme spojeni alchymií | kapitola desátá

Poslední kapitola, mí milí. Je podivná a krátká, uznávám. Ale snad jste si povídku užili. Já jdu zatím dokoukávat Fairy Tail, po velké roční pauze, kdy to pozastavili, jsem se nekoukala, jen četla mangu.

Děkuji všem za komentáře a ohlasy! ^^ Díky tomu jsem psala a psala, až povídku dopsala. Děkuji vám. :) Zrovna to vyšlo na desítku, it's good. ^^''

---

10. VZPOMÍNKY

Setkali se na pohřbu.

1860 - 1905

Roy si až teď uvědomil, že nikdy nevěděl mistrův věk. Tušil však, že bylo celou dobu něco špatně.

Nabídl jí, že kdykoliv může přijít, když bude chtít.

Nikdy netušil, že se stane tohle.

Že přijde do jeho kanceláře jako poručík.

"Řekl jste... stát při vašem boku. Tak u něj budu stát a pozorovat, jak se mění tahle země."

Řekl snad před několika lety na verandě něco špatně? Nevěděl... nikdy na to nepřišel.

O PÁR LET POZDĚJI

Černovlasý muž seděl ve své pracovně. Jako vždy, nedělal témeř nic. Jen z povzdálí sledoval poručíka.

"Poručíku..." ozval se lenivě, avšak nadřízeně. Riza se otočila a podívala se plukovníkovi do tváře. Nedivila se již ničemu, zvykla si na jeho nicdělání. A to v mládí tolik dřel...

"Ano, pane?"

Spokojeně se posadil do opěrky. "Pamatujete, když jsem vás oslovoval jménem?" zeptal se. Riza pootevřela ústa, ale žádná emoce na její tváři nepadla.

"Ano, pane." Přikývla. Netušila, kam tato konverzace spěla. Ale poslouchala ho - kdyby bylo potřeba, hodí po něm desky, to by mělo stačit.

Roy otevřel jedno oko, ovšem mlčel.

Poručík ho pozoroval.

"Pamatujete, když jsme se poprvé setkali a svázali osudy díky alchymii?"