pod hvězdami s vlky a kojoty.

Ahujte, mí mílí, omlouvám se za ten výkec s takovými myšlenkami, jen jsem to ze sebe chtěla dostat... Byl to děs. No, ale zpátky k povídce! Tohle nebude jen taková jednorázovka, jak poslední dobu píšu, ale bude to mít nějakých těch šest až devět kapitol. Přibližně. Jedná se tedy o Royai fanfikci (tudíž Roy x Riza z FMA), která je z doby, kdy se dal Roy na učení u Bertholda. Je to zcela vymyšlené, nic se nevztahuje (kromě postav a jejich osudů) k anime. Četla jsem pár faktů, teda, ale... abych řekla... Kdybych je ještě četla, asi bych chytila infarkt. Užijte si teda první dílek, který je trochu kratší. Trochu, vážně. Opravdu. Jinak pěkný Halloween! (na instagramu můžete vidět, jak jsem se snažila o pumpkin Alphonse, na Edwarda nebyl čas :c ) 1. DÉŠŤ JE PRO OHEŇ SLABINOU Město bylo místy pod pláštěm temně šedivých mraků, jež představovaly noční bouři. Vzduch byl jemně nedýchatelný, však čerstvý a s vůní přicházejícího deště. Starší klučina, seděl v uličce na starém prkně, sám. Vypadal p...

Zdravím, mí milí, ačkoliv to tu jistě opadá, budu tu povídky stále zveřejňovat. Já vím, že někteří tu chodí jen tak, někteří, aby získali návstěvnost a někteří, aby si početli a beze stop zmizeli. Je mi to docela líto, kdysi to bylo jinak, nu, ale co se dá dělat. Místnost tkvěla prázdnotou, jen malá lampička na stole jej lehce osvětlovala. Náhle se rozezněly písklavé tóny - po každé sekundě se opakovaly zase a znovu. Do místnosti vešla tiše postava, natáhla ruku k telefonu, který přestal vyzvánět a čekala s cigaretou v puse. "Kirley?" ozval se hluboký hlas z druhé strany. Druhou rukou si osoba vytáhla cigaretu z úst. "Oh, pane." zamumlala osoba. Kradmo se natáhla po papíru, aniž by se obávala, že by mohl shořet. "Potřebuji tě." "O co se jedná?" Očima začala papír studovat. "Chci obětní beránky. A jimi jsou alchymisti." Kirley se uchechtla a dala cigaretu do koutku úst. "Proč si je nechytíš sám?" zeptala se. "Vzbudil bych ...

Druhá jednorázovka do dílny s FMA povídkami a se shipem Royai. ^^ Tohle je kapku, hm, depresivní, s temným nádechem, když Roy ztratil onen smysl (v povídce se může objevit mnoho spoilerů). Užijte si ji. :) Z otevřených oken se řinul zpěv ptačích hrdel, doprovázené koncertem listů a smějících se lidí, jež šli navštívit své blízké na nemocnici. Jedno z oken v prvním patře nebylo otevřené ale tak dokořán, jak by si každý myslel. Onyxově černé oči se lehce otevřely. Avšak, kdo by se podíval blíže, poznal by, že tak jasně černé jako noc nejsou... Roy zapřemýšlel o tom, že žádné zlo Amestris již netrápí. Vše je zažehnáno jako zvířata jeho zuřivými plameny. A při pomyšlení, že je to díky němu, se usmál. Vždy dělal pro Amestris všechno, co mohl. Dělal to však z nedohlednu zesnulého Vůdce. Úsměv povadl. Ale neuvidí ji znovu růst. Navždy uvidí tmu... Nedokáže ani poznat, zda je den nebo noc. Nikdy neuvidí hvězdy a ani slunce. Vždy jej ucítí jen pohlazení na pokožce a chlad v podobě husí kůže. Za...

Dnes jsem měla sen, kdy byla po celém světě apokalypsa zombie. K začátku tam bylo více scén, které si ani moc nepamatuji, ovšem dostal mě moment na konci. Byla jsem s tátou na půdě, odkopli jsme žebřík, aby náhodou nějakým způsobem nevylezli zombie za námi. Též jsme zadělali díru, kterou se na půdu leze. Seděli jsme u sebe a čekali. Poslouchali řev těch nemrtvích, jež si ládovali naším domem. Slyšeli jsme, jak Cassie štěká, oni jí však nebrali vůbec jako své jídlo. Ale nás, hledali nás, živé. Po několika minutách se ozval rachot a nechutné a až moc blízké bručení. Když jsem se rozechvěle podívala dírkou na stříšku, rozbušilo se mi srdce. Oni se skládali na sebe do takové výšky, až se dostali k nám. Vím, že je to blbost, protože tak chytří být nemohou, však to byl jen sen. Podívala jsem se na tátu. I když to byl chlap, taky měl strach. Jako já. "Radši zemřu, než abych zabíjela jiné a pak jimi byla zabita." zamumlala jsem. Možná to nebylo tak přesné jako v tom snu, ale nějak ta...