Moc prvního okamžiku | prolog

Zdravím.

Přináším vám tedy prologovou, krátkou část nového příběhu Moc prvního okamžiku (MPO), který se soustředí hlavně na ship Urahara x Yoruichi, ale objeví se tam i ty vedlejší.

Po dost dlouhé době jsem za svou psací kariéru psala prolog. Zvláštní to pocit. xD

Snad se vám příběh bude líbit... c:

---

Žluté světlo se odráželo v temně fialovém moři hustých vlasů, které se divoco kývalo ze stranu na stranu při každém kroku vyspělé ženy, jejíž tělo bylo stvořeno z nejkvalitnější a nejbohatší půdy - sochař měl snad ruce ze zlata.

Černé oblečení se na jejím hubeném a vypracovaném těle rýsovalo a dodávalo jí ještě větší šmrnc, díky čemuž vynikla její snědá kůže.

Městem vládla desátá večer - čas, ve kterém většina odcházela spát a kdy každou uličku překračovala tma.

Ale pro některé den teprve začínal.

Žena se ušklíbla a ještě více zavrtěla boky nad pomyšlením, že teprve teď začíná zábava.

Dneska měla volný den, takže měla v plánu si užívat peníze, které si mezitím vydělala z předchozích akcí, na kterých si našetřila celkem velkou částku.

Narovnala se, aby pohlédla na neonově zářící ceduli a když chtěla vykročit do jednoho z největších barů, přeplněných informacemi, zazvonil jí telefon.

Zastavila se krok před dveřmi baru a hrábla hubenou rukou, plné různých zlatých a stříbrných náramků, do kapsy svých černých džín.

Očkem pohlédla na jméno volajícího, ale to bylo neznámé.

Žena se zamračila a bez přemýšlení hovor přijala.

"Prosím? Tady Una-"

"Ale no tak, neskrývejte se. Já vím, kdo jste, Kočičí dámo."

Žena povytáhla hravě obočí. "Ah, tak klient?"

Sestoupila schody a olízla si rty.

"Musím vás zklamat, ale dnes mám bohužel volno," pověděla do telefonu.

Z druhé strany se ozval dušený lehký smích, který jí trochu znervóznil, přičemž se lehce zamračila.

"Myslím, že tohle neodmítnete," řekl mužský hlas.

Ví, o čem mluví. A s kým mluví, proběhlo jí hlavou.

"Povídejte," pobídla ho.

"Soul Society."

Žena pootevřela ústa, očima začala pátrat po okolí, zda je opravdu jediná, kdo to slyší.

"Myslíte to vážně?" zeptala se přímočaře a chladně, ale to se jí moc nepovedl, na to byla až moc překvapená, až vlastně ráda. Její srdce jí už hned říkalo, ať řekne ano.

Soul Society.

Společnost plná nesmírně bohatých talentů, ať už to jsou nováčci nebo ti starší, ale to bohatí a slavní bylo nejdůležitější.

Hodně bodyguardů, hodně peněz, občerstvení, techniky a hodně hostů v podobě podnikatelů, herců, producentů, zpěváků, modelů, ti z bohatých rodin, a spousty dalších.

"Jistěže."

Rozšířily se jí zornice, ale na to se nadechla, zklidnila své pudy.

Spokojeně se usmála.

Tohle bude snad její největší výdělek, pakliže ten člověk, se kterým spojí oční kontakt, bude to největší eso.

"Kdo to bude, pane?" zeptala se sladce a olízla si rty.

... || kapitola první