Moc prvního okamžiku | kapitola první

Další díl je tady. I když možná krátký, protože to na mobilu nedokážu určit. ~ ^^

Ale za to se v ní skrývá zásadní informaci o člověku, který bude Yoruichina oběť...

---

Tiché tóny vlažných a tanečních kroků po bytě připomínaly kočičího vraha, který by udělal cokoliv pro dopadnutí své malé myší lahůdky.

A přesně tak se cítila i Shihouin Yoruichi.

Jako člověk, jako upír, který se dostává ke svému cíli, po kterém touží a za žádnou cenu ho nenechá utéct.

Byla neskutečně zvědavá, kdo to bude. Jaké jméno připadne jejímu mlsnému jazýčku. Kůže ji svrběla nedočkavostí a vzrušením.

Jakmile zjistí jméno, vrhne se lov veškerých informací, bez kterých by nikdy nevystoupila a veřejnost - ačkoliv to nebude ani snad muset.

Protože lidé ze Soul Society byli známí jako ti nejbohatší a nejslavnější lidské duše, o nichž se mluvilo v jednom kuse, takže žádná informace nebyla vyhozena jen tak do temných zákoutí mysli.

A Yoruichino povolání vyžadovalo sběr informací, které jsou slýchány na ulici, ale hlavně nejvíce lpěla na těch utajovaných, které získá jedině osobním kontaktem a umí se postarat o to, aby o nich nikdo jiný nevěděl.

Protože takoví lidé si svá tajemství drží pevně u těla a vědí proč.

Olízla si rty, podpatky odhodila na chodbě na zem s cílem namířeným do mramorové černobílé koupelně s obrovským zrcadlem jako v těch nejluxusnějších hotelech.

Podívala se do odrazu, na svou tvář, která zářila spokojeností a vůbec jí nevadilo, že si měla původně dnešním večerem užít a na chvíli zapomenout, kým je.

Vjela si rukou do tmavě fialových vlasů, s našpulenými rty si je prohrábla, aby získaly větší objem.

U toho jí hrál úsměv na tváři s jiskřičkami v očích.

Získáš to, šeptl jí hlas v hlavě.

Získá to.

"Získám to," zašeptala skrz pootevřené svůdné rty do svého odrazu v zrcadle.

Jakoukoliv informaci.

Jakékoliv tajemství.

Získá všechna osobní data těchto lidí, ať to bude stát cokoliv.

Bude si hrát, oblafne je a potom získá to nejdůležitější, to, na co Yoruichi čeká, až se ony okamžiky zabarví jako čisté vítězství.

Jakmile klient zavolá, sdělí jí podmínky, jméno a cíl.

A že to bude zajímavé.

Opláchla si obličej a usušila jej hebkým bílým ručníkem.

V zrcadle se setkala se svýma zelenýma očima, když si utírala zbývající krůpěje stékajících kapek vlažné vody.

Pohled do svých očí upoutalo ticho, v jehož trýzni se ozývala jedna až moc známá melodie.

Oči se jí rozšířily a vyběhla z koupelny jako mířená střela, až lehké a jemné nohy tanečnice málem uklouzly na dřevěných parketách. Rámy dveří ji však zachránily a ona se včas dostala ke zvonícímu telefonu.

Profesionálně zklidnila svůj splašený dech a svůj hlas změnila ke svůdnému a humanitnímu.

"Prosím?" mňoukla a upravila si neposlušný pramen z čela.

"Zdravím vás, Kočičí dámo."

Po zaslechnutí své přezdívky se vítězně usmála a jazykem si přejela po zubech.

"Ano, pane kliente?" zeptala se a přivřela oči nad nedočkavostí a nad soustředěním se na klientův hlas.

"Takže volám vám, jak jsem slíbil. Nabídka stále platí," řekl druhý mužský hlas.

To je dobře, řekla si v duchu její dravá část.

Ale nečekala na tuhle předmluvu, chtěla to, co přijde po ní. Byla tak nedočkavá.

Přesto pozorně poslouchala a snažila se zapamatovat každé klientovo slovo, aby neudělala něco, co nebylo v plánu.

Tenhle klient byl však člověk, který ví, co říct. Jak to podat, bez zbytečných formalit a omáčky okolo. Přesto napínat umí tak zatraceně moc, až si Yoruichi skousla ret.

"Chci znát tajné plány jednoho konkrétního člověka. Dostaly se ke mně informace z mých dobrých zdrojů, že plánuje něco zlého. Co může napáchat škody. Nejen v Soul Society, ale v celé lidské společnosti."

Yoruichi vyletělo obočí vzhůru, ani polknout se neodvážila, aby nepřeslechla to hlavní.

"A jméno tohoto člověka…"

Žena se narovnala a pozorně nastražila uši s vážným výrazem.

"… je Urahara Kisuke."

prolog || kapitola druhá