Hrdinové u moře, | Úchyl a Blesk.

Druhý den je zde a s ním i další kapitolka výzvy!

---

Po výuce, která se věnovala o záchranných akcích, k nim přišla do třídy Půlnočnice, kvůli čemuž se Mineta málem roztopil se slovy, že tento den nemůže být snad lepší, a řekla, že pozítří je sraz před školou v šest ráno. U mnohých to vyvolalo otázky, proč tak brzo a Půlnočnice odvětlila se svým úsměvem, aby ostatní ročníky neměli podezření, proč si toho tolik potáhnou do autobusu, když pojedou pouze na tréninkový kurz, a mrkla s lišácky vyplázlým jazykem.

Jakmile všichni odcházeli domů, někteří se domluvili (většinou se jednalo o holky), že by zašli do nákupního centra si koupit nějaké oblečení. Na druhé straně se shromáždil všechny kluky Mineta a když byla děvčata z dosahu, vykřikl: "Pojďme je sledovat!"

Todoroki se bez jakéhokoliv zájmu obrátil. "Do toho mě netahejte." řekl, načež Mineta jako šílený rychle zareagoval, postavil se před něj a přinutil ho se mu podívat do očí. Zorničky měl nad svým ďábelským plánem malé jako borůvky.

"Já," polkl vzrušeně. "já vím, že toužíš po tom vidět alespoň zadek Yaoyorozy-"

Nato zmlkl jak sloup a začal se třást, když zjistil, že měl na své noze povrch ledového pláště. Mineta se zhluboka nadechl, krýc strach s bolestí a snažil se zadržet srdcervoucí slzy.

Náhle pak zavrtěl hlavou a začal přehnaně do Shouty mlátit. "Ty šmejde, dej to ze mě pryč! To studí!"

"Pokud ještě jednou něco takového řekneš..." varoval jej Todoroki vážným tónem, až se strachy Mineta ještě víc scvrkl, když uviděl, jak Todorkiho levá strana tváře objala temnota, z nějž zasvítilo démoní rudé oko.

"A-a-ano, p-pane Todoroki, už nikdy v-víc to neřeknu! Přísahám na Ashidiné kalhotky!" zapřísahal, ale jakmile to řekl, dostal pěknou ťafku od Iidy, který byl ve tváři lehce růžový a jistě rozrušený.

"Mineto," zakašlal Iida a upravil si profesorsky brýle, které se zablyštily. "musím ti něco povědět..."

Mineta nastražil třesouc se strachy uši a ostatní jej ze zvědavosti napodobili, ač někteří jasně očekávali, co přijde.

"Ty jsi takový úchyl...!"

Uraraka se zasmála a přehodila si tašku se svým nákupem přes rameno.

"Takže mýval, jo?" zadržela dech Momo a zavrtěla hlavou. "Kdyby mi tohle řekl, asi bych ho zabila, i kdybychom měli prohrát."

Růžovlasá pokrčila s úškrnem rameny. "Bakugou, známe ho. Nijak neřeší, jak se kdo jmenuje."

"Kromě Kirishimy." dodala Asui.

"Kirishima je jeho kámoš, to je samozřejmost." řekla Jirou bezcitně.

"To by mě zajímalo, jakou by získal od Bakugoua přezdívku, kdyby jeho kámoš nebyl." zachichotala se Uraraka.

"Hmm, zajímavá myšlenka." usmála se Yaoyorozu a protáhla se společně s jejími plnými taškami v rukou.

"Tvrďák?" nahodila nápad Hagakure a poskočila s její sukní, nátělníkem a kšiltovkou, avšak její tělo nebylo viděno.

"Moc příjemné. Něco... něco tvrďáckého a sprostého, co by srazilo každého až pod zem. To on umí."

Děvčata se zamyslela, u toho se i pošklebovala.

"Beton." řekla nahlas Jirou, což vyvolalo velkou salvu smíchu.

"Beton? Jak jsi na to přišla?" vyjekla Uraraka mezi záchvaty.

Jirou pokrčila rameny. "Když jeho kůže ztvrdne, je jako beton, ne?"

"Dejme tomu, ale Bakugou má i tak mnohem šílenější přezdívky." usmála se Ashido.

"Asi to má jako zvláštní dar." zazubila se Hagakure

"To teda." přikývly dívky a dál se bavily, avšak Yaoyorozu měla takové podezření, že je někdo sleduje.

"Zajímalo by, o čem si povídají," zamumlal si fialovovlasý malý klučina.

Iida ho trefil zezadu na šíji.

"Ty si nedáš říct, že ne, Mineto." povzdychl si a spravil si brýle. Otočil se. "Midoriyo, co si o tom myslíš-?"

"Je divné, že tu není Kaminari při takové příležitosti..." mumlal si pro sebe Izuku, přičemž Iida spadl pod bod mrazu z ignorace.

"Ano vlastně," zamyslel se nahlas Kirishima, poškrábal se na bradě a přemýšlivě zvedl oči k nebi. "toto by si nenechal ujít."

"Vlastně byl celou dobu jakýsi... byl vůbec ve škole?" zeptal se Sero.

"Ano, byl." přikývli všichni.

"Hm, to je divné." zamyslel se Midoriya. Pak se zděsil. "Doufám, že nepřemýšlí o tom, že s námi nepojede?!"

Všichni vykulili oči a začali nahlas naříkat.

"Proč by to dělal?!"

"Holky v plavkách jsou pro něj snem!" vykřikl Mineta naprosto zděšen.

"To snad ne!"

Mineta vykoukl ze svého pozorovacího místa a s třepajícím se ukazováčkem ukázal do sumu lidí. "Tam!"

"Děje se něco, Momo?" zeptala se Jirou své kamarádky.

Ta si otráveně povzdychla a zavřela unaveně oči.

"Asi blouzním. Mám od začátku pocit, že nás-"

"Aaaaaah!"

Jirou s Yaoyorozu se podívaly před sebe, kde uslyšely výkřik Uraraky s Ashidou. Pak se otočily a vytřeštily oči. Naprosto nechápaly, co se to děje.

"Kaminari, ty nevděčníku! Že tys nás sledoval?!" křičela Ashido na něj a mlátila ho svou taškou, ale bránil se nepřítomně jednou rukou.

Jirou se zamračila. Takového ho neznala...

Protlačila se skrz kamarádky a-

"KAMINARIIIIIII!!"

Jirou se zasekla a ohlédla za sebe, když uviděla obrovskou skupinku svých spolužáků, jak se s pláčem a zoufalostí k nim velkou rychlostí přibližují, aniž by mínili zastavit a s roztaženou náručí vzali s sebou i Jirou, která se začala dusit. Kaminari vykulil překvapeně oči a vyplázl jazyk se znamením, že se dusí.

"JIROU!" vyjekla děvčata a začala kluky odstrkovat, aby se dostali ke kamarádce, která nemohla skoro ani dýchat, když byla násilně a nevědomky vecpána mezi tak velkou skupinku pevných těl.

"Pusťte ji, vy úchyláci!"

"Nedávej mě do jednoho pytle s Minetou!" vykřikl Iida.

"Kaminari, to nám nesmíš dělááát!" křičel Mineta s očima plných slz.

"ŘÍKÁM," Objevila se nad tou hordou svalů Momo s nebezpečným zábleskem v očích. "ABYSTE JI OKAMŽITĚ PUSTILI!" A železnou tyčí, kterou si vytvořila díky svému Quirku praštila všechny do jednoho a jednu velkou hromadu.

Ashido poskytovala vysvobozené Jirou první pomoc, ale jí se stačilo se zhluboka nadechnout a vydechnout a byla naprosto v pořádku, avšak stále sedíc omámena na zemi.

Momo se nebezpečně mračila a u toho svou železnou tyčí mlátila na důraz do své dlaně, že hrozba není ještě pryč, zatímco všichni kluci byli svázáni bílou páskou a seděli vedle sebe jako vězni na chodníku.

"Co jste tady dělali?" zeptala se Yaoyorozu vážným tónem a kluci se neježili strachy jako kočky před psem. Ne, před zrůdou!

"Mineto," klekla si před něj a to způsobilo, že se znovu strachy scvrkl do ježka, v očích krokodýlí slzy. "co jste tady dělali?"

Mineta byl však tak bez sebe, že se jen třásl, potil a nehodlal odpovědět. Momo se zamračila a stoupla si.

"Fajn, když ne ty, tak Kaminari-"

"Yaoyorozu, poslouchej, prosím." polkl nervozitu Midoriya. "Špatně jsme se pochopili. Kaminari za nic nemůže a my... my jsme utíkali za ním, protože jsme měli takovou domněnku, že... že s námi nechce jet k tomu moři."

Kaminari odvrátil chladně zrak a sevřel za zády pěsti, které měl svázané. Nikdo si toho nevšiml, ale Jirou jeho reakci celou tu dobu pozorovala.

"Hm?" Koutkem se podívala na Kaminariho a vzdychla.

"Taky se velice omlouváme Jirou, že jsme... že jsme ji do toho taky zatáhli." Midoriya se omluvně usmál a sklopil hlavu.

Momo se naň chladně podívala a zaúpěla. "Ashido, prosím, pusť je."

Růžovlasá přiběhla ke každému z nich se slovy, ať se nehýbou, pokud nechtějí mít rozleptanou kůži a kluci byli na svobodě, přičemž se začalo modré nebe zbarvovat do oranžova.

Lidí sice nebylo okolo tolik, ale stále tu někteří stáli a sledovali od začátku tu pohromu, díky bohům, že nepřijela policie.

"Omlouvám se." Midoriya sklopil hlavu skoro až k zemi, čímž ho Iida, Sero, Mineta (ač to bylo trochu odfláklé, aby se mohl dívat na nohy holek), Kirishima a další napodobili.

"Omlouváme se!"

"- Vůbec jsme nedělali nic zvrhlého!" dodal k tomu ještě Mineto, čímž si vysloužil démoní pohledy všech kluků.

"MINETO!"

A mezitím, co se dívky smály, kluci rvali, blonďák bez zájmu, tiše a chladně odcházel zadní cestou, kde se lidská společnost rozcházela.