Hrdinové u moře, | Sebekontrola a Kámen úrazu.

No, Bakugou se nám se slovníčkem trochu rozjel. Takže se omlouvám za ty výrazy, ale je třeba postavám nechat charaktery jaké mají. x3 xD

Třetí díl zde. c:

---

O DEN POZDĚJI...

"Tak jo, bando lenochů, jsme tu všichni?" zvolal otráveným hlasem Aizawa jako pokaždé, kdykoliv jej někdo viděl. Dozajista by byl více vděčným, kdyby si mohl zalézt do toho svého žlutého pytle a prospal by celé profesorství na škole.

"To jste trefil, pane Aizawo!" Písek a hlína utvořila dým, z něhož se zrovna vykašlával vysoký mohutný muž. Jeden jediný a to byl Midoriya Izuku, se probudil a jeho unavenou tvář vystřídalo nadšení a jiskry. Ovšem ostatní byli jako by se ani brouk nepohnul; jak zombie.

"No tak, děcka! Hlavu vzhůru! Jedete přece k móóóři!" povzbuzoval každého svou rychlostí a plával je po rameni, ale ani to nepomohlo. Úsměv All Mighta to ale nezkazilo.

Bakugou si někde vzadu otráveně odfrkl.

Midoriya zamrkal. "Všemocňáku, vy nejedete s námi?"

Všemocňák zvedl ukazováček a zavrtěl s ním. "Nyní ne, mladý Midoriyo. Kdo by se jinak za vás bránil, že jste jeli na tréninkový kurz?" A svůj úsměv rozzářil do těch největších výšin.

Oči Midoriyi se zatřpytily a on sevřel pěst. "Děkujeme, Všemocňáku!" A hluboce se poklonil, skoro až k zemi.

All Might zvedl na protest ruce. "Hlavu vzhůru, mladý Midoriyo! Klanět se před někým je velice vzácná věc, proto jsi to nech pro někoho jiného!" zazubil se a ukázal palec vzhůru.

"Dobře!" uposlechl Midoriya slova Všemocňákova a dívali si navzájem do očí, mezitím se však přihlásil ospalý Kirishima se slunečními brýlemi na očích.

"Pane profesore? A kde je Kaminari?" zeptal se. Okamžitě všem praskla spící bublina, ale hlavně těm, kteří byli svědky toho včerejšího poprasku.

Aizawa se poškrábal na čelisti. "Kaminari?" zeptal se vzduchu.

Všichni vyčkávali na jeho odpověď.

"Kaminari je už v autobuse."

Kirishima si zasunul své sluneční brýle do vlasů a zamrkal. "Cože?!" Rychle obešel autobus, vyskočil po schodech a koukl dovnitř vozu a radostně se ušklíbl, když uviděl svého blonďatého kamaráda úplně vzadu, jak znuděně až bez duše sedí a kouká z okna.

Do Kirishimy narazila Momo s Midoriyou a Ashidou, kteří si úlevně povzdechli.

"Kaminari přijel o hodinu dřív. No, každopádně nevím, co se mezi vámi stalo, ale už bychom měli vyrazit." Podíval se na hodinky, které měl na pravé ruce a pohlédl na Všemocňáka, který naň kývl.

O hodinu dřív? podivil se Midoriya v duchu a podíval se do autobusu, kde seděl jejich kamarád. Absolutně nechápal, co s ním bylo. Byl jak tělo bez duše, takového Kaminariho neznali...

"Tak fajn, vezměme to tak, že jsme všichni. Tak jo, bando, věci jsou v nákladním prostoru, do autobusu! Už tak máme zpoždění!"

"Jsem zrazen... myslel jsem, že nás přijde ještě pozdravit Půlnočnice..." mumlal Mineta bez sebe, zklamán a ublížen, když se soukal po schodech do vozu.

"Hni sebou, Mineto, s Půlnočnicí je amen." vzdechl Kirishima a Mineta se popadl za hlavu a padl do temnoty.
"Tys to ještě zhoršil!" vykřikl zděšeně klečíc na podlaze autobusu.

"Tak jo," zvolal Aizawa u svého prvního místa. "jedeme."

Než se Mineta vzpamatoval, vůz nastartoval a než se kluk stačil postavit, mrsklo to s ním o zem, čímž se zavlnily i sukně dívek a on v sedmém nebi spadl do bezvědomí, neboť se k tomu hezky praštil do hlavy. I když byl v bezvědomí, zvrhlý úsměv mu na rtech utkvěl.

"Aspoň chvilku zmlkne." namítla Hagakure a nafoukla tváře. Jirou se vedle ní usmála a strčila si sluchátka do uší.

Avšak hudbu, která jí vyznívala v uších, nedokázala vnímat. Koukala z okna, ale nedokázala vnímat ani okolí; koukala na sebe samou a odolávala myšlence otočit se a podívat se na blonďatého kluka, sedíc na stejné straně úplně vzadu výletního autobusu.

Mezitím se z autobusu stal živý cirkus, jehož hluk by nedokázal překonat ani snad Hizashi Yamada. Ve vzduchu se válel otázky typu, kdo chce brambůrky, kdo je nejstarší, kdo má nejdelší vlasy, kolik má kdo členů rodiny, jaká je koho nejoblíbenější písnička, stěžování na tak příšerný pařák, jak asi buduo vypadat chatky, snad tam bude dostatek stínů, a další, ze kterých málem profesorovi olezla hlava. Jak mu bylo řečeno, je to ta nejhlučnější třída a s tím musel zatraceně souhlasit. Asi s takovou půjde za chvíli do důchodu z důvodu hluchoty a skončí jako hrdina dřív, než by řekl švec.

"Držte rýpaky, vy zmetci!" vykřikl Bakugu vzteklý jako pes, načež se po svém prohlášení znovu posadil do sedačky a vrčel na každého, kdo se naň je odvážil podívat.

"To ty tady řveš jak na lesy!" křikla zpátky růžovlasá a pokrčila rty s rukama zkříženýma na hrudi.

"HEEEH? KDO TO ŘEKL?!" Postavil se znovu Bakugou, snad s očima bez zorniček s temnou agresivní mlhou kolem sebe. Vtáhl si ret do pusy a začal jej hryzat.

Každý v autobuse se podíval na růžovku a ona se na něj podívala s tím největším nezájmem, jaký mohl Bakugou zažít. Žilky u krku se mu nadzvedly, pěsti zaťal jako by měl zničit celý mořský dno.

"Ty růžová svině, pojď mi to říct do-"

"Bakugou, zatraceně klid! Když jsi bojoval proti Urarace, jsme ti prominuli, ale teď nejsou žádné závody!" křikl Kirishima, stojíc před něj a koukajíc mu do očí.

"He?! No a co, že je to ženská, já ju zabiju!" Zarval se do Kirishimova Zpevnění, ale přes tak silnou obranu se nedostal ani za mák. Byl to jako z ocele.

Natahoval pěst, ze které se začalo kouřit. "Ty mamrde, já tě-!"

"Bakugou, dost!"

Všechny oči se přesunuly na stojícího profesora Aizawu, který měl odhalené své rudé zářící oči, přičemž mu vlasy vlály nad hlavou společně s obvazy.

"Je načase, aby ses kontroloval, Bakugou. Kdyby tu nebyli tví spolužáci, ale obyčejní civilisti, toto bys taky udělal? Poslali by na tebe policii, protože ses nedokázal kontrolovat a vypustil si svůj Quirk na lidi." řekl Vymazávač a taktéž zklidnil i svůj Quirk, když se nabručeně blonďák posadil a snažil se uklidnit zběsilým dýcháním.

Aizawa se znovu posadil a otráveně koukal na cestu před ním.

Co jsem to jen dostal za hlučné spratky...

Čtyřkolové velké vozidlo s mírným pískáním zastavilo.

Profesor se postavil. "Tak děcka-"

Vzápětí vykulil oči nad nečekaným pohybem, jeho nohy z toho šoku povolily svalstvo a profesor letěl k přednímu sklu, a silným nárazem doň udeřil, dá se říct, díkybohu, že nepřeletěl přes něj.

Děvčata splašeně vyjekla a přiběhla opatrně k učitelovi, který se válel nepěkným způsobem na palubovce a ztěží držel tvář kamennou.

"Pane profesore, jste v pořádku?!" vyjekla Uraraka.

"Nejste mrtvej?!" vykřikl z davu Kirishima.

"E-ech... ne. Jsem..." Zvedl ruce, jedna z nich dokonce křupla, načež dívky vyjekly a udělal si z nich oporu, aby se v pořádku postavil. Hodil zlostným pohledem po řidičovi, který se tam přichomýtl a vyplašeně couvl s velkou omluvou. "... v pořádku."

"Počkejte, pane profesore, pomůžu vám." řekl hlas a nato se vedle učitele objevil Iida a vzal si profesorovy ruce kolem ramen, čímž si ho podepřel.
Sotva jsem se uzdravil a hned letím na palubovku. Skvělé, Hizashi se mi pěkně vysměje, promítal si v duchu a zavřel oči s otráveným povzdychem.

"Díky, Tenyo."

"Za málo, profesore." přikývl Iida a posadil ho na nejbližší lavičku. Aizawa byl nucen otevřít oči kvůli tlaku na jeho víčka a když je otevřel, musel několikrát zamrkat, protože moc sluneční záře byla silná, i přes to, že bylo ráno.

"Arrgh, mě bolí zadek." zasténala Yaoyorozu a než se nadála, stál u ní Mineta s rozevřenou dlaní a ďábelským úsměvem.

"Chceš ho vyšetřit? Velice se rád se na něj-"

Nato dostal pěknou perdu do hlavy, až se zapotácel a když se koukl na pachatele, v očích měl krokodýlí slzy a ublížený výraz. Todoroki mu pohled chladně opětoval.

"-podívám, říkejte mi doktor Mineta..." zamumlal si plačtivě pro sebe, držíc si bolavou hlavu a sklopil ji k zemi.
"Jee, Mineto, ty už jsi vzhůru?" Přiběhl k nim usměvavý Midoriya a povytáhl obočí, když se podíval na něj a potom na Shoutu a zazubil se.

"Myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby ještě spal." V tom momentě se Todoroki otočil a odcházel si pro svá zavazadla a nechal ohromené tváře za svými zády.