Hrdinové u moře, | Překvápko a Sádra.

Nyuu, omlouvám se za zdržení, byla jsem... výletovat, takže to trochu kazí skóre, ale co už. xD x)

---

"Eh, takže..." zakašlal si Iida. "Jak mi profesor řekl, mám zde aktivity a taky to, jak se máme jako třída chovat..." Podíval se na otrávené tváře svých spolužáků a jako by byl nakažen, taktéž jí tak zkřivil.

"Můžete se tvářit normálně?!" vyjekl napuzeně a v sekundě zklidněn pokrčil rameny.

"Takže abych začal. Napadlo mě uskutečnit stezku odvahy," Rozhlédl se. "pokud to teda bude možné; pak samozřejmě plavání, ale závodně; navštívíme taky léčivé prameny; procházka-"

"A co třeba diskotéka, kvak?" nadhodila nápad Asui a podepřela si ukazováček o bradu. Všichni začali souhlasně mumlat.

Iida ignoroval, když mu skočila do řeči a dál pokračoval: "Jo, můžem zkusit. Samozřejmě pak je tu voln-"

"Ále, takže Áčko tu je taky."

Všechny oči se zaměřily na trojici lidí, kteří vylezli zpod velkého listu nějakého extra obrovského stromu. Zrzka se usmála a praštila blonďáka do šíje, načež všichni sykli a děkovali všem bohům, že nejsou na jeho místě.

"Není potřeba říkat všechno to, co máš na jazyku, Neito." řekla s úsměvem Kendou a zamávala.

Tetsutetsu si odfrkl. Pak se jeho oči zablýskly.

Kirishima se chlapsky postavil, udělal pár kroků a dvě pevné ruce se přátelsky stiskly.

"Takže jste tu taky." zazubil se chladně Tetsutetsu.

"Jo, bohužel." vzdychl a pokývl šedovlasému příteli, s nímž mají tolik společného a i přes to, že s Kirishimou Tetsutetsu prohrál, stali se přáteli.

"Slyšeli jsme strašný rámus, tak jsme to šli obhlídnout a vida vida." podala situaci Kendou a mrkla.

"Eeeeess," slintal Mineta. "ty plavky...! To tělíčko! To je anděl...!" Snít však přestal, jakmile na něj Tetsutetsu zavrčel jako zlý vlk.

"Héééh?! Tady je i Béčko?!" vyjekla Uraraka a koukala na zrzku jako na zjevení a ta na hnědovlásku mile zamávala.

Iida se zhluboka nadechl. To bylo po druhé...!

"Profesore!" ukázala podezřívavě Uraraka na učitele. "Vy jste o tom věděl?"

Nato se všichni ze třídy 1-A otočili k učiteli Aizawovi.

Povzdychl si. Poraženě. "Ano, věděl jsem o tom."
"Cože?!" vykřikl Midoriya.

A všichni se začali navzájem pokřikovat, načež se v ústraní Kendou jen hloupě usmívala a Tetsutetsu se jakž takž držel, aby je nepřekřikl, že za chvíli ohluchne.

"Iido, prosím..." promluvil Aizawa k druhé hlavě třídy a modrovlasý se k němu nahnul, aby ho vyslechl. "V tomto stavu mě asi nikdo neuslyší, tak je prosím přinuť zatraceně zmlknout."

Iida zamrkal; ještě neslyšel profesora klít. Ale přikývl.

"Tak jo, lidi, poprosím o kli-"
Zbytek toho, z čeho udělal jeden nejmenovaný ocelovou kaši, doletěla s pěknou trefou na Iidovu hlavu, načež se z něj valila horká láva vzteku, že byl již po třetí přerušen...

"Zmlkni, ty přechytralej breloune!" křikl Bakugou z davu.

Iida se vzpamatoval a brýle zapraskly nad vztekem, kvůli čemuž se z něj začala valit negativní energie a postoj: Tak to chce pomstu.

Aizawa zavřel oči.

Taková ubohost...

Když už si myslel, že je s výletem konec, ozvalo se zatleskání, které se rozeznělo jako prázdnou halou a všichni kupodivu ztichli a přestali ve svých žhavých debatách nebo dokonce i rvačkách (viz Iida a Bakugou. Rozhodně by to bylo zajímavé).

Když to uviděl Mineta, myslel si, že odpadne. A taky že odpadl.

Na kraji chodníku, která byla blízko k modernímu středisku, přes jasně zelený a udržovaný trávník, stála s úsměvem poměrně mladá krátkovlasá dívka s modrými plavkami a zářivým úsměvem na tváři, když sledovala ta zvířátka ze zoo.

"Zdravím vás, mládeži!" pozdravila všechny uměleckým hlasem a se zvednutou rukou poskočila. "Jsem Mira, jsem tu jako hlídač a zároveň průvodkyně v tomhle letním areálu!"

Otevřela své oči a když to udělala, téměř všem klukům vystřelila krev z nosu.

T-tak roztomilá! vyjelo všem v hlavě, zatímco se snažili zastavit krvácení.

"Mira?" zeptal se nevěřícně Midoriya a koukal na ní. Pak se zděsil. "Ta Mira?"

"Ty ji znáš, Midoriyo?" zeptala se Uraraka.

Midoriya od ní neodtrhl oči. "A-ano! Vždyť ona je jedna z Hrdinské Elitní trojky!" Okamžitě, aniž by to každý postřehl, si začal listovat svým deníčkem a začal v něm zapisovat a hledat všechno, co nyní viděl.

Někteří zadrželi dech. Někteří byli však mimo mísu.

"Trojka! Mira, hrdinka Odporu!"
"Ano," usmála se a natočila hlavu. Přitom zvedla palec vzhůru. "přesně tak! Skvělá práce, málokdo mě dokáže poznat!"

V jeho očích se zatřpytily hvězdičky, že byl opět svědkem poznání dalšího hrdiny.

"Takže Béčko!" otočila se Mira k trojici z druhé třídy. "Poprosím vás, abyste tady Áčko seznámili s okolím a ukázali jim jejich chatky. Poprosím tedy 1-A, aby se rozdělili na dvě skupiny; holky a kluky, a vzali si svá zavazadla. Pane Aizawo, vezmu vám vaše věci." řekla a koukla na učitelovu ruku v sádře.

"Jasně, díky. Děcka, tak jak řekla Trojka, rozdělte se!"

S bručením se všichni rozdělili. Až na jednoho.

Mineta se nerozhodně díval na obě skupinky. Moc dobře věděl, za jakou skupinkou jít, ale... jen ta myšlenka ho přivedla k šílenství.

Vzal se za vlasy. "Aaaah!" vyjekl.

"Mineta, buď té dobroty a přidej se ke klučičí skupině." zavrčel profesor a přikývl Miře, která si upravila letní kšiltovku a vzala profesorovu sportovní tašku.

Mineta si kousl ret a z plna hrdla zakřičel.

A vydal se, ač nerad, za Železňákovou (myslí se tím Tetsutetsu) klučičí skupinou.