Tanec s nenávistí | kapitola první

Po velké pauze jsem zpět a i s novou povídkou na můj oblíbený pár Mirajane a Laxus z anime Fairy Tail. Již teď nedočkavě podupávám na místě a těším se na další sérii v březnu.

Ale zpět k povídce. Příběh mě napadl ještě před Pauzou, ale řekla jsem si, že by bylo zbytečné jej sem dávat. Čímž jsem si dovolila předepsat kapitoly.

Jedná se o fantasy-historický svět. Pořád je to však fanfikce.

Užijte si to. ^^ Snad se o někomu bude líbit, ačkoliv pochybuji, že tu nějací FT-maniaci stojí.

---

1. ZLÉ SNY

V paláci panovalo ticho, až na zvonivý tón rytířských brnění, jež si právě střídalo své pozice.

Na každém kousku království se stráže potloukala s cílem každou sekundou chránit královskou rodinu. Městem se totiž poháněly šepoty o tom, že se někde na kontinentě prochází takzvaný Dračí syn. Někteří říkají, že se jedná o draka, který se na člověka údajně přeměnil.

Ale člověk, nečlověk - slovo drak bylo podstatou zvýšené ostrahy a opatrnosti s každým cizincem, který kdy do města přišel.

Někde v dáli zahoukala sova. Stráže však ani nemrkla; musela mít oči na stopkách, protože jediné mrknutí by vše mohlo obrátit vzhůru nohama.

"Snad se nestane nic zlého," nadhodil jeden voják, strážící bránu do dvora, tomu druhému.

"Hm, uvidíme. A pokud ano, máme tady přece uživatele magie, ne?" Nepodívali se na sebe, jen v tichosti k sobě promlouvali, aby zahnaly veškeré obavy.

Osoba v horním patře odstoupila od okna a závěsy jedním pohybem stáhla, čímž okno rozkvetlo vlnivou černotou. Sledovat strážné, jak si střídají pozice, bylo pro ni vždy fascinující. Nevěděla proč, ačkoliv je neměla moc v lásce; neustále totiž byli u ní a nikdy jí nedopřávali dostatek soukromí. Ale tohle vše bylo na rozkaz otce, to nemohli neuposlechnout. Ovšem chápala otcovu starost. Ty mluvy o Dračím synovi pobouřili i její emoce, čímž svírala pěsti, aby se ovládla. Skutečně, vše, co mělo společné s drakem, chtěla najít a zničit, dokud neuslyší ani šepot o dračích dětech a draka samotného.

Dívala se své nohy. Zbývaly dvy dny. Okamžitě prsty u nohou skrčila při tom pomyšlení, začala se třást.

"Je to nezbytné, matko?" zašeptala, chvějíc se. Vzala svůj obličej do dlaní, ve strachu, v bezmoci. Co se bude dít? Zemře někdo další? Ochrání království... nebo sama sebe?

Sklouzla po leštěné podlaze na zem, neustále se tahajíc za vlasy, s očima dokořán, v jejíž koutcích se začínaly třpytit slzy.

Nesměla myslet. Nemohla, jinak...

"Princezno," Džbán spadl na zem, klapkavé zrychlené kroky si klekly u dívky, "jste v pořádku?"

Princezna zamrkala, pootevřela ústa, avšak nic z nich nevyšla. Ucítila na zádech jemnou ruku její služebné. Princezna se pomalu otočila a zhroutila se do služebniny náruče, již s pláčem. Služebná byla zpočátku v šoku, ale i přesto se slabě usmála a začala princeznu jemně konejšit po vlasech.

... jinak to skončí pohromou. Zlo jí ovládne.

"Ano," zašeptala princezna roztřeseně. "ano... děkuji, Lucy."

Blonďatá služebná starostlivě povytáhla obočí. Vzala princeznu za lokty a pomalu s ní vstávala. Lucy si všimla, že se princezně třesou nohy a dokonce i ruce. Princezna určitě nebyla v pořádku. Takovou ji neznala. Vždy byla usměvavá, milá a nyní... zranitelná jako malá laň.

"Princezno. Dovedu vás k posteli, ano? Musíte si odpočinout." řekla.

Princezna zvedla hlavu a podívala se Lucy do očí, vrtěla přitom lehce hlavou.

"Ne... jen to ne. Prosím, Lucy."

Lucy s ní udělala krok a postupně se blížila k posteli, kam princeznu nechala se posadit na kraj lůžka. Seděla shrbeně, oslabeně, nikoliv jako princezna.

Lucy měla na jazyku se zeptat, proč jen to ne, místo toho si však dala pomyslnou facku. Vzpomněla si na některé noci, kdy zběsile běžela do princezniných komnat, aby princeznu uklidnila z hlasitého naříkání. Pamatovala si, jak tehdy byla princezna samý pot, třes a strach. Taky... tmavě rudých šupin na její ruce, ale nestihla to zpozorovat detailněji, jestliže si princezna upravila rukáv tak, aby to nešlo vidět. Nikdy o tom nikomu neřekla. Každý v paláci věděl, že je tady takový mág, který je silnější jak drak. Lucy si myslela, že se jedná o princeznu, protože měla v sobě několik zlých emocí z onen dne, kdy zemřela královna a pár rádců.

Služebná polkla, šla rychle uklidit rozbitý džbán a utřela rozlitou vodu svým šatem.

"Nechci..." Služebná se zastavila uprostřed pohybu, sledujíc, jak princezna něco šeptala. "Nechci spát. Budou tu. Zlé sny..."

Lucy zamrkala. Tak to celou dobu... mělo jí to napadnout. Lucy se sklopenou hlavou přešla k princezně a i přes svou pozici pouhé služebné ji objala.

"Princezno," zašeptala. "všichni máme zlé sny. Každý z nich má strach, ale... někdy jsou tady i na to, abychom s nimi mohli bojovat. Pak už se neukážou."