Tanec s nenávistí | kapitola druhá

Čím dál kratší povídky... To je dosti... trapné. Proč mi ta povídka přijde strašně nesmyslná? Možná kvůli tomu, že to po sobě nečtu...

Každopádně si to užijte.

---

2. VEČER PLNÝ NEVÍTANÝCH HOSTŮ

Lucy doufala, že když se princezna uklidnila, v klidu i usne.

Nevěděla totiž, co jiného řict. Bojovat a pak bude vše v pořádku... Jak bojovat? S podvědomím? Lucy sklopila oči k zemi. Zase řekla hloupost.

Ladně si stoupla, uhladila šaty a se smutným pohledem se pozastavila na princezně. Ta jemně oddychovala, mezitím co spala. U očí se jí třpytily slané diamanty zaschlých slz.

Na botkách se otočila a se sklopeným výrazem tiše odešla z princeznin komnat.

"Dobrou noc, princezno Mirajane..." zašeptala, než se zacvakly dveře pokoje. Podívala se na strany a usmála se na dva strážné.

"Dobrý večer, pánové."

Stráže jí jen pokývla, a dál nehnutě hlídala komnaty dítěte královské krve.

Lucy se pousmála a odcházela chodbou, vedoucí k síni služebným. Nikomu o tom neřekne... To slibuje.

KRČMA U FREEDA

"Slyšel jsem, že ten Dračí syn se blíží k Fiore."

"Oh, vážně? Neměla by o tom vědět královská garda?"

Zelenovlasý za barem mávl rukou.

"Co s tím armáda udělá, hm? Nehne s ním ani o píď."

"Prý má ale Království mágy nové generace." opáčil muž a napil se piva.

Freed vykulil oči a bouřlivě se rozesmál, až se popadal za břicho.

"Cože?" smál se, jednou rukou si utíral slzičky u koutků. Pak bouchl do baru, až sebou všichni škubli. Tohle bylo naprosto normální. Ale i tak k tomuto človíčkovi chodilo hodně lidí - možná zajímavým vzhledem krčmy, nebo proslaveným vynikajícím pivem či dobrými návštěvníky, jež většinou posloužili jako informátoři.

Zelenovlasý pak ale přestal a nahnul se ke staříkovi, s nímž si povídal. "Co všechno víš?"

Stařík se v klidu napil piva a jedním okem se podíval na zelenovlasého hospodského.

"Sám toho moc nevím. Ale slyšel jsem, že tito mágové, když se spojí, dokáží zničit i samotného draka, a že pokud existuje nějaké monstrum horší, než drak, tak klidně i to."

Zelenovlasý muž zamrkal a málem se chtěl znovu rozesmát, ale ovládl se. Vypadal, jako by sám do sebe nalil několik litrů piva, ale nedovolil by to, protože pak by z jeho krčmy nezbylo nic, než vykradnuté hnízdo.

"Zajímavé. A co ten Dračí syn?" zeptal se Freed, zelenovlasý hospodský.

"Ten je prý třešinka na dortu, dle ostatních je slabší, než sám drak. On je lákadlo na draka."

"Med na medvěda." zazubil se Freed a zvedl ruky vzhůru s šíleným úsměvem.
"Kdo chce další pivo?!" vykřikl k lidem a všichni bouřlivě zvedli své dřevěné poháry a zakřičeli jako souhlas.

Stařík ho chvíli pozoroval. Určitě odběhl od tématu, který mu naháněl husí kůži. Stařík to poznal; tu jiskru, znamenajíc strach, nenávist a bolest. Rozhodně si zažil svoje...

Malý mužík dopil pivo, dal do prázdného džbánu stříbrnou minci a seskočil z vysoké židle. Pomalu se zavřenýma očima vyšel z hlučné krčmy do chladné noci a spojil si ruce za zády.

Najednou pootevřel ústa, když ucítil silný vánek větru a otevřel oči. Otočil se za sebe a viděl mohutná záda, obalena v černém pláštu s kožený límcem, jak si to vykračuje do krčmy.

Stařík se lehce ušklíbl a pokračoval dál ke svému domečku na konci města.

Vnitřek hospody nezmlkl ani když do něj přišel nevítaný host. Plášť si nesundával, jen se blížil k baru a posadil se na místo, kde před chvíli seděl starý mužík. Džbánek s desátkou byl dávno pryč, i když to vypadalo, že toho má zelenovlasý přes hlavu.

Pak ale zakřičel někam dozadu, kde byl závěs: "Ever, Bixlowe! Pojďte mi pomoct! Dnešek je nám jaksi hodnotný!"

Někteří se zasmáli a jiní začali natěšeně pokřikovat dívčino jméno.

Později vyšel ze závěsu modrovlasý muž s podivným oblečením a ještě divnějším znakem na tváři mezi očima a na čele. Působil docela šíleně a tohle byla trefa do černého pro každého, kdo si to myslel. Hned po něm vyšla dívka s zelenými šaty přesně takovými jako má hospodský Freed. Rázem všem začala téct krev z nosu a začali hvízdat. Ever si upravila trochu nervózně brýle, ale kdyby měla, nakopala by každému zadky. Tito dva si pokecali s pár lidmi a dali se do práce obsluhovat ty, které jejich kamarád nestíhal.

"Oh, nováček. Vás jsem tu neviděla, co si dáte?" Usmála se Evergreen na muže s temným pláštěm, který nadále tiše seděl a poslouchal rozhovory.

"Jedno pivo." řekl a tou pomyslnou tečkou na konci dal najevo, že není komunitativní typ člověka. Evergreen to trochu zmátlo, avšak ušklíbla se a zmizela natočit jedno pivo.

Neznámý si všiml, jak na něj zelenovlasý divně koukal, ale dál to neřešil. Překvapivě, kdo donesl jeho objednávku, nebyla Ever, ale Freed. Z mírné dálky džbán poslal po baru, neznámý muž jej pohotově chytil, pěna zatančila o okraj poháru.

Freed se usmál reakci, ale hned se tvrdě podíval do dáli své krčmy.

"Kdo-"
"Slyšel jsem, že si tady dáváte pozor na cizí lidi," Muž zvedl hlavu, tudíž mu Freed viděl stín tváře a strašidelných očí. Freed jen koukal. "proč?"
"Nejsi odsud?" zeptal se Freed na oplátku.

"Jsem z Údolí hor. Jsem tady na menším výletě."

Freedovi zajiskřilo v očích. "Údolí hor? Není to... ta malá vesnice?"

Muž jen přikývl.
Freed se usmál. "Ah. Takže abych začal od začátku, Údolí je dost daleko na takové řeči. Začalo to před rokem. Tehdy to byl pěkný až nevinný den. Hmm, a aniž by to někdo čekal, najednou tu byl velký vítr, až to všem domům nechalo slétnout i střechy. Avšak to nebyl vítr, ale když se vesničané podívali do ulic, uviděli, jak na Království letí velký žlutý drak." Freed nemrkl, jen polkl. "Zůstal máchajíc křídly u králova paláce. Chvíli si nikdo ničeho nevšiml. A proto vyslal signál jako upozornění. Svou magií - blesky - zničil čtvrtinu našeho města. Všechno bylo pod plameny, bylo hodně lidských ztrát. Když na to bylo Království upozorněno, někteří začali z paláce utíkat, jiní bojovat, ale ti skončili jako usmažené ryby na souši. Pak náhle se ten drak nadechl a vyvolal ze svého hrdla bleskovou bouři, která... zničila téměř celý palác. Zemřelo mnoho lidí; nejvíce královských rádců, stratégů, mágů a... mezi nimi byla i jediná... královna. Od té katastrofy se vše změnilo; král začal hledat nejsilnější mágy po celém kontinentě, aby vytvořil takzvanou Druhou magickou generaci, která se rovná silou draka a aby ho na Dračího syna vylákal a draka zabil. Někdo říká, že drak zaútočil, protože ucítil, že na něj královští rádci chystají lov. Někteří, protože chce drak získat nadvládu nad lidmi. Kdo ví, co z toho je pravda. Za dva dny to bude přesně rok."

Neznámý mlčel, polykal to velké sousto, až se na to musel napít.

"Zemřel ti i někdo blízký, že?" zamumlal cizinec, nad čímž Freed vytřeštil oči. Podíval se splašeně na muže, který odložil džbán.

"J-jak-?"

Muž si svůj vak přes rameno upravil. "Poznal jsem to podle tvého hlasu. Každý někoho ztratil, proto nesmíme dovolit, aby se to stalo podruhé."

Zesedl ze židle, natáhl ruku, aby dal do dopitého džbánu jeden stříbrňák.

Freed třeštil oči na záda cizince, jež odcházel stejně tak jako stařík před chvílí. Sklopil poraženě hlavu a sevřel pěsti.

"Nesmíme dovolit, aby se to stalo podruhé, hm?" zašeptal.

"Hej Freede, co se tam flákáš? Nezájem, že jsi šéf, nedostaneš zaplaceno!"

Když se chtěl zelenovlasý usmát, překvapilo ho nevítané ticho hostince. Podíval se proto vzhůru a vykulil oči. Ve dveřích stál mohutný černovlasý muž a rudovlasá žena v modrém brnění.

"Královští mágové? Co ti... tady dělají?" řekl si v duchu. Pak si vzpomněl na toho muže, co odešel.

Černovlasý se přesunul k Freedovi.

"Ty si tady šéf?"