A najednou...
Jedno z mých depresivnch kousků... Byl čtvrtek 16.6.2016. 7:35. Čas, kdy jsem nestíhala a pospíchala do té zrádné budovy, které se říká škola. Ještěže mám školu tak kousek.. Pak jsem zastavila. Všimla jsem si něčeho na zemi. Byl to motýlek, skoro nehnutě na asfaltu a na silnici, kde nejezdí moc aut. Byl krásný. Žlutá křídla s černými skvrnami.. vtáhla jsem mobil ze svého obalu a ten přiložila k zemi. Myslela jsem si,že motýl byl už bez duše, ale přece jen se pohnul. Zpočátku nechtěl s mým obalem nic mít, ale pak přece jen nasedl. Co nejrychleji jsem si ho vyfotila a přešla k nejbližsímu keříku. Tam jsem obal s motýlem nastavila a čekala, až se motýl rozkouká na nové prostředí, kam byl přenesen. Zase. Nehýbal se. Pak se ale pohnul; avšak směrem, kde byla má ruka. "Tam ne, drobku. Na stromek." Bylo divné si vykládat s motýlem, ale i tak mi to za to stálo. Otáčením ruky o několik stpňů dokola se nakonec zastavil, jako by věděl, že mě to nebaví. Jo, nebavilo mě to, ale pro tohoto...
Komentáře
Okomentovat