It's... EndiNg. Gomen.

O-ohayo.

Je to naprosto šílený nápad, ale... ano, je to šílené.

I Flynn řekl, že je to naprosto blbej nápad.
Velice se mi tu díky Vám líbilo, ale... jak si už říká několik blogerů, kteří si byli jisti, že budou svůj blog rozjíždět, stejně si po nějakém čase namlouvají: "A proč je to tak podivný název? Jaks sem sakra mohl vymyslet takovou blbou adresu?!"
Napříč tomu, že když jsem si poprvé blog zakládala, jsem si myslela, že se dá URL adresa změnit, ale tehdy jsem byla mírně nezkušená.
Můžeme změnit design, úplně změnit články, ale nemůžete změnit to, co se prostě nedá, protože vás už čtěnáři znají.

Asi to udělám jak Venea - začnu úplně od začátku.

Je mi vážně protivné, že starší články (které jsou dávno v archivu), už doslova upravuji a měním je na rozcestníky. Je mi z toho nanic - bylo to jako podvádět.
Za to se omlouvám, taky si to někdo neuvědomuje. Ale vím, je to má chyba. A lituji toho.

---

Mrzí mě, že nedávno blog oslavil rok a teď se to všechno mění. Mám v hlavě válku. Já prostě nevím, ale s blogováním skončit nechci.

Je to hrozné...

Bleh.

Moc mě to mrzí.

Všechno se to zvoralo, ale snad to půjde tak, jak u tohoto úžasného blogu a jejím příznivcům, což jste byli a jste VY! Moc Vám děkuji, minna! >-< :)

Otevřeli jste mi další bránu do nového světa, do kterého jsem hledala cestu.

Napsala bych ještě hooodně věcí, ale momentálně jsem ... z jiné stránky vygumovaná. Nedokážu ani pořádně myslet, jak to vše napsat, vysvětlit, vdeníčkovat, říct. Nebo alespoň naznačit.

Chtěla jsem nechat čas, že změním názor, ale i adresa mi připadala hloupá; na anime naruto jsemnapsala jen jen jednu jednoílovku, což je vážně ubohé. Fanfiction nemám v krvi.

Tak proč? Měla jsem asi jinou představivost a jiné mínění.

Věci jsou jiné. Vše okolo mě se změnilo - od základů. A bojím se začít znovu. Opravdu, nesnáším začátky. I tento blog začínal, všechny přeci.

Bojím se toho, že už to nebude takové, jaké to bývalo. Že ten blog bude svým způsobem jiný - svět, do které nezapadnu ani já, ani vy. Tento blog i přes 'ztracené' a 'nic' články byli něčím, co jsem považovala za svůj 'koníček' a můj čas. Líbilo se mi to. Opravdu. A je těžší, než si myslíte, když ho opouštíte. Jen ta představa, že tu bude jen tak stát, bez duše, autora... je zničující.

Jistě před rokem se z něj stala nadějná jiskra, která mi obohatila duši a všechny své denní blbosti házela sem. Dodávalo mi to sílu do života, i když se našli i nějací hackeři nebo tak. Ale stále jste tu byli. Všechno jste přežili, všechy apokalypsy, děsnou grafiku, nic neříkající povídky a mé slohovky. Našla jsem taky mezi Vámi i své přátele, což je ještě to nejlepší. Ukazovali jsme si navzájem své názory, kritiku, ... za což jsem vám vděčná.

Jsem pitomec. Jsem. Vím to a stále se sem musím dívat, jak to tu vadne.

Ale stále ve mě zůstane.

Už jsem se několikrát rozmýšlela, že to vrhnu zpátky a budu dělat ''jakože nic' a budu normálně rozjíždět tento blog, ale.. nedá se to vrátit.

Ale nekončím.

Blogování nikdy neukončím.

Vracím se v novém plášti. V loveckém. Malém. ŠÍleném.

Mám ale stejně pocit, že je něco špatně. Že už to nebude ono, jak tady...

Pokud jste se mnou, a chcete číst mé ujetiny, ráda budu s vámi v kontaktu! Jak na druhém blogu, tak klidně i na facebooku!:)

druhý blog,

facebook,

wattpad.

SBOHEM, MINNA! MÁM VÁS RÁDA A DĚKUJI MOC!