pod hvězdami s vlky a kojoty.

O-ohayo. Je to naprosto šílený nápad, ale... ano, je to šílené. I Flynn řekl, že je to naprosto blbej nápad. Velice se mi tu díky Vám líbilo, ale... jak si už říká několik blogerů, kteří si byli jisti, že budou svůj blog rozjíždět, stejně si po nějakém čase namlouvají: " A proč je to tak podivný název? Jaks sem sakra mohl vymyslet takovou blbou adresu?! " Napříč tomu, že když jsem si poprvé blog zakládala, jsem si myslela, že se dá URL adresa změnit, ale tehdy jsem byla mírně nezkušená. Můžeme změnit design, úplně změnit články, ale nemůžete změnit to, co se prostě nedá, protože vás už čtěnáři znají. Asi to udělám jak Venea - začnu úplně od začátku. Je mi vážně protivné, že starší články (které jsou dávno v archivu), už doslova upravuji a měním je na rozcestníky. Je mi z toho nanic - bylo to jako podvádět . Za to se omlouvám, taky si to někdo neuvědomuje. Ale vím, je to má chyba. A lituji toho. Mrzí mě, že nedávno blog oslavil rok a teď se to všechno mění. Mám v hlavě válku. ...

A je tu první den našeho challenge, do kterého mě/nás inspirovala Kayleigh ! Děkuji. Tuto písničku jsem si musela poslechnout snad dvakrát (ačkliv je to proti pravidlům.), ale to snad nikoho nezabije. Stála jsem uprostřed tělocvičny. Několik pohledů se mi dralo do zad a na můj zakrytý obličej mými černými vlasy s červeným melírem. Skloněnou hlavu jsem napřímila, z něž panovala hrůza. Melír zazářil a oči mi zuřivostí svítili. I přes ty masivní pohledy jsem se od nalakovaného dřeva odrazila a věnovala se protivníkovi z BlackBloodu, který mě chtěl vyprovokkovat a nechat mě, abych ukázala svou pravou tvář. Smířila jsem se s tím. Je mi to jedno ... Hlavní je, abych ochránila školu. Jsou přece mezi nimi i děti, kteří by mohli změnit budoucnost. "Sayo," šeptla onen stvůra jedovatě. "Pojď se mnou." Natáhl ruku. " NE! " Nadávalo mi sebevědomí. "Do Blackbloodu... nevkročím."