"Můj pane," || 2.kapitola
Hurá! Dokopala jsem se k dopsání této kapitoly! Tleskejte, smějte se a hledejte brokovnice na odpálení mé hlavy! Protože jsem moc líná psát, mám věčně blbou náladu a nevím co mám dělat. Tedy.. vím, že mám psát povídky, ale.. vždy v té náladě dojdou nápady a napadnou mě jiné povídky.
Nuže.. konec blbostí a můžete číst. Chci se také omluvit za svou neaktivitu.
P.S: Tentokrát kratší díl. V příštím se vysnažím ho zdelšit.
2. KAPITOLA | Okami hime | 807 slov
Když jsem přišla otráveně domů, ihned jsem si dala vlažnou sprchu a dívala se jak modelka do zrcadla, zda mám na hlavě mám nějaké uši nebo alespoň hrboly na hlavě, jenomže... bez výsledku. Beztak to bylo součástí něčí zábavy.
---
Sice mi zachránil dvakrát život, ale to neznamená, že se s ním budu bavit. Zjistila jsem, že také chodí nově do mé třídy. a všechny holky ho obklopují milostnými dopisem se žádostí na rande. Panebože.
No, když o tom tak uvažuji, nevím ani jeho jméno.
"Yumiso?"
"Hm?" brouknu ze zamyšlení.
"Děje.. se něco?" zeptala se Katono.
"Ne." odseknu skoro neslyšně.
"Si divná." zakroutila hlavou a šla za klukama z bojového týmu. Věděla jsem, že se chovám divně, ale za to může beztak ten nový maník. Podívám se na svou dlaň, která byla okolo záěstí celá nateklá. Hm, ten tlusťoch z gangu měl teda pořádný stisk. Bla jsem až tak ve svých myšlenkác, že jsemsi si neuvědomila, že mě někdo za tu dlaň chytil.
Zmateně a zároveň nečekaně se na osobu radši nekoukám, když holky vykřikly. Vytřeštím oči.
Všimla jsem si, jak se můj tým zhrozil a někteří z něj se i popadali smíchy za břicho. Nepříjemně jsem se pousmála a ruku neznámé osoby převrátila přes své rameno, až jsem ho uvěznila na lavici. Nepustím ho.
Byl to kluk.
Černé vlasy jako ten nejtemnější havran...
"S-sakra!" pískla jsem si v duchu. Kluk se na mě s malým úšklebkem podíval.
"Není špatné na holku, ale..."
Tým rázem vykulil své několika barevné oči a zajíkal, když mi ruku rychle chytil a přetočil na mou lavici, jako já jemu. Zrovna za tu dlaň...
"To na mě nestačí, hime." zašeptal mi do ucha a spolužačky se začaly smát. Jakoby to slovo "hime" vůbec neslyšely.
Vážně? Vážně jsem tak slabá?
| ... |
"Dobrý?" zeptal se Katonin přítel a s týmem ke mne přešel.
"Jo." Oprášila jsem si triko, jako bych vykonala těžkou práci. Černovlásek se ke mně vztyčený otočil a věnoval do mých očí úsměv. Nechápu ale, za co.
Nejhezčí holka ze školy - její jméno vyslovovat nebudu, radši - si ho bjala kolem ramen a ošklivě se na nás ušklíbla. Spojila jeho ruku s její a věnovala mi nenávistný pohled se špetkou protivnosti. Kluk obklíčen jejími holčičími rukami si všiml jejího pohledu, na něž se jen zamračil.
Zakoulím očima a jdu s týmem pryč. Stejně v průběhu "rvačky" zazvonilo na konec vyučování.
"Ten Okami je divnej," řekla zamyšleně Katono. Jen zabručím a přemýšlím, jestli mluví o něm. Asi jo, jelikož se o něm bavil celý tým a díval se na mě.
Okami...
Okami...
Moment!
"Protože vy jste 'okami hime'..." Jeho slova z předešlého dne mi zamotali hlavu, taktéž i jeho divné jméno. Prudce jsem se zastavila.
Toto... celé to je divné. I mé tělo mi přpadá najednou jiné.
Co je ten kluk zač?
"Pojď," vyjekl nějaký kluk z party. Přikývnu a s divným pocitem jsem se nakonec rozhodla jít.
"Katono?" vykročím ke kamarádce.
"Ano?"
"Co znamená 'hime'?" vyklopila jsem. Kamarádka si promnula bradu a duhovkami naznačila přemýšlení. "Mám dojem, že princezna, královna, vévodkyně a nebo... no, prostě dívka, která něčemu vládne. Nějak tak."
Tak princezna, jo?
Okamiho princezna? Šmarjá..
Tuto holku mám ráda nejen proto, že se nechová jako namyšlená dívka s make-upem na obličeji. Ale že se nevyptává "Proč", "Na co" a podobné časté otázky.
Pod návalem "informací" jsem celou cestu mlčela. Než se všichni a hlavně já, nadáli, byla jsem u svého domu. Katona mi před rozloučením řekla, že jdou ještě do tělocvičny. Jen jsem přikývla a se všemi se rozloučila.
| doma |
Odložila nebo spíše odhodila jsem školní tašku a následně padla svou celou vahou na měkkou gaučovou pohovku. Zvedla jsem hlavu. Se zamračeným pohledem poslouchám vodu vycházející z koupelny. Zvednu hlavu. Sprcha přestala.
"Mami?" vykřiknu a sednu si, skoro až stoupnu, jak nikdo neodpovídá.
Udělám krok a poté ztuhnu, mám chuť vyletět z kůže, a za to může jistý člověk, který ve mne vyvolal několik emoci; vztek, trapnost a mnoho šílených otázek v hlavě.
"J-jak... jaks se sem zatraceně dostal?!" vykřiknu a zrudnu, když z koupelny vyšel ten havraní muž! Zatajil se mi dech.
Chci... chci křičet a.. vykopnout ho nelítostně z okna!
"No. Řekněme, že jsem vám při porážce na lavici dal takovou věcičku, která dokáže lidi sledovat." řekl a mezitím si pročísl své černé hnízdo.
Při porážce? To znamená, že...
"Taky jsem si všiml, že máte z té předchozí noci zraněnou ruku." sedl si opatrně do křesla, ladící k rohovému gauči.
Seděla jsem jak opařená. Tolik otázek, ale nemám sílu je vyklopit.
"Hej," nadhodil. Podívám se zaseknutě na něj. "proč ti rsdce tluče jako... by ses bála?" Ztuhnu ještě víc a otevřu pusu.
"M-mám.. otázky..." vyklopím mrzutě.
"Sem s nimi." usmál se.
"Co znamená v tvém světě 'okami hime'?"
Komentáře
Okomentovat