"Můj pane," || 1.kapitola
A je tu začátek, minna! Prolog se mi nechce zveřejňovat, ale máte ho tady. Takže se smějte a radujte! :D
0. - 1. KAPITOLA - Vlčí uši | 1069 slov
Odcházela jsem z tělocvičny, a zamávala jsem na rozloučenou Katono a jejímu příteli. Oba byli mistři v bojovém umění, to bylo to, co jsem ji záviděla. Taky byli úžasný pár. S úsměvem na rtech jsem vzdychla a dala si ruce za hlavu. Taška mi spadla k loktu.
"Chjo." Dnešní trénink byl únavný. Trenér nám dal teda pěkně zabrat. Bolí mě všechny svaly v těle, i když jsme jen kopali do tvrdého dřeva a cvičili své ruce na větší rány.
Vlasy se mi lepili na spocené šíji. Ruce rozpustím a nechám je klesnout dolů.
V tom momentě se ale prudce zastavím a hledím na postavu před sebou.
"Ahoj," ušklíbne se muž. Jen mu zuby a piercing bliknou.
Bolevé nohy zpevním do bojové formace, kdyby měl něco v úmyslu. Jestli mi to dobře pálí, je to vůdce gangu Červeného draka.
"Chceš si pohrát?" V jeho hlase šel slyšet sarkasmus. Určitě má něco v sobě a neví, co mluví. Je mi z těchto lidí špatně.
"No ták," zakolíbával se za mnou. "bude sranda." Slunce zapadalo a když jsem se rozhodla pro útěk, tak jsem nic neviděla. Schovala jsem se za nejbližší tlustý sloup a nastražila uši, kde by mohl být. Byla jsem ale asi moc zaneprázdněná, když mi chytil zezadu ruce a zamlakal mi u ucha. Chtěla jsem se vyškubnout, ale byl až moc silný. Proč trenér při tomto cvičení mi stiskl ruce slabě, naučila bych se vytrhnout! Sakra!
"Bude to horší, pokud s sebou budeš.. škubat-" Už jsem slyšela jen jak mi padají jeho sliny na mé rameno. Stisk také povolil.
Co nejrychleji se vysmeknu a otočím se člena Červeného draka. Ležel nehybně na zemi a držel se bolestivě za břicho. Pootevřela jsem oči.
Kdo... to sakra byl? prolétlo mi hlavou. Dech se mi zrychlí a otáčím se kolem sebe. Chtěla bych tomu anonymovi poděkovat, ale...
"Hej," uslyším chladný hlas. Otočím se za ním a hlas se mi zadrhne. Zčervenám. Před mými očami stojí černo vlasý pohledný mladík s modrýma očima a chladým výrazem. Je strašně roztomilý!
Chtěla jsem poděkovat, ale na něj je to namáhavé.
Natočí tázavě hlavu a poté vzdychne. Podívá se na mě. "Tak zas někdy, hime."
⦁1. kapitola - Vlčí uši
Ten kluk mi vrtal nekonečně dlouho v hlavě. Na tréninku jsem absolutně učitele ignorovala a tak to bylo i ve škole.
"Slečno Yumiso?"
Dále se věnuji sešitu a nevědomky si hraji s tužkou.
"Slečno!" Někdo mi šťouchne hromovou silou do lavice. Podívám se do tváře toho idiota, který mi ničí náladu. Zkamením.
"S-sensei?" strnu. Všichni se začali smát.
Učitel ukázal naštvaně ke dveřím. "Uvidíme se v mém kabinetě!" vykřikl a po zvonění odešel na chodbu a do své místnosti.
"Sakra..." špitnu si pro sebe zklesle a jdu zhrbená do učitelova kabinetu, kde mě už netrpělivě čeká.
"Neumíte číst?" Zastavím se a podívám na nadpis na dveřích; "Prosím, klepejte"
"To je jedno. Posaď se." řekne a já se poslušně posadím.
Otočí se na židli. "Víte, Yumiso. Jste v poslední době nějaká divná. Nedáváte v hodinách pozor a ještě mi váš trenér volal, že ani na tréninku neděláte to, co máte. Co se s vámi děje?"
"Oh, já zapomněla, že jste můj třídní." špitla jsem. V duchu jsem si dodala: "Že vám můj trenér volal."
"Cože?" vystartoval, že i židle spadla na zem a stůl se otřepal. "Hele, slečno! Nevím, zda si ze mne děláte srandu, ale toto je doslova - drzost! Co si o sobě myslíte?!" vykřikl.
Prohrábnu si vlasy. "Omlouvám se za mé chování, ale.. ani já nevím, co se semnou děje." usměju se falešně.
Učitel se zklidní. "Tak to potřebujete tedy pomoc od zkušeného doktora." řekl a židli si zvedl.
Stoupnu si a žašeptám: "Ne, děkuji." A odejdu, i když jsem mu neodpověděla na otázku. Nevadí.
Jdu zase bez vnímání času tlumenou chodbou a sleduji čtvercové kachličky. Ostatní žáci, ať už z nižších či vyšších ročnících mě bez povšimnutí obcházejí. Pousměju se a láduju si cestičku dál.
Najednou uslyším dav natěšených holek, jak dávají novému "sexy" klukovi dárky a všelijaké cerepatičky. Dělají ze sebe jen kluky, kteří chtějí získat pozornost.
Jdu si dál, dál, dál... když mě v tu ránu někdo požduchne a já padám na zem. Zavřu bolestně oči a poté je pomalu otevřu. Doufám, že mi zrak nelže, protože.. to je ten kluk, kterého jsem potkala v ten večer!
"Oh, znovu se potkáváme." řekl s menším úsměvem. Všechny holky si začali cosi šuškat a povídat si o mě. Ani bych to nemusela slyšet...
Ohlédl se na dav dívek a zamračil se. Zhrozily se a rozprášily se. Jen kulím oči.
"Pojď," nabídne mi pomocnou ruku. Já ji však zavrtěním hlavou odmítnu.
"Ne, díky." Vyhoupnu se z té studené země a jdu si uraženě dál. Cítím jeho pohled na mých zádech.
Vyjdu z šatny a odcházím domů...
"Proč zrovna ve škole?!" Z uší mi stoupá pára. Tentokrát ale neřekl "hime", což se dívím. Byl to vážně on?
Kolemjdoucí se na mě vystrašeně dívají. Co mají za problém?
Zastavím se u nedalekého zmrzlináře. Úsměv se mu ale okamžitě zkameněl, když mě spatřil.
"Pane, prosím vás, mám něco na obličeji?" Je mi sice trochu blbé se ptát, ale úplně všechny pohled lidí jsou až moc divné.
"Eh.. no.. Ano.. uši.." vykoktal.
"Co?!" vyjeknu a rukama si nahmatám na hlavu. Vážně jsou to uši? Nejsou to třeba jenom vlasy?
Někdo mi zezadu dá ruku na rameno. Vyjeknu a na zádech mi přeběhne mráz.
"Omlouvám se, pane. Má přítelkyně si dala ze srandy nasazovací uši a chtěla zkusit, jak by se všichni tvářili." řekl a usmál se na nervózního pána.
"Dobře.."
"Proč si to řekl?!" vyjeknu na něj. Podívá se klidně na můj obličej a později na uši.
"Kdybych se tam neobjevil, kdo ví, co by se vám stalo."
Ztuhnu.
"My si vykáme?" zamrkám.
Pozvedne obočí. "Ano, jestliže jste hime," odpověděl s klidným tónem.
"Hime?! Co to má sakra za význam?!"
Zhluboka se nadechl a vzal mě za ramena. "Protože vy jste 'okami hime'..."
"Okami?! Co to sakra je.. ?" Už mi pomalu dochází trpělivost. Baví si hrát na blbce?
Promnul si otráveně čelo. "To jsem-"
"Hele, pokud mě chceš zbalit, tak to se ti nepovede! Protože nejsem jedna z těch, kterým věnuješ ty své úsměvy! Měj se!" Zakončím a nakvašeně odejdu.
"Dobře, má hime..." usmál se.
Komentáře
Okomentovat