Dovolená Aneb momentky sem! ◕ω◕
Ohayo minna! :3Jak jste to tu přežili? Snad fajn.. :P :D
Haha, já jsem si hawaijčila *∀*
Jsou to úžasné momenty a zážitky, které v mé hlavě zůstanou.
Děkuji osůbkám, které to se mnou vše zažili. ^^
<< VAROVÁNÍ: Článek obsahuje fotky, z nichž Vám hrozí rozbytí obrazovky či okamžité omdlení a exrémně dlouhé čtení!
Tak jo.. Máme to tu rozdělené do dní a dějů, které se staly. S chutí do toho! :P *'▽'* :D
1. DAY - Nepřítel
- Na samém začátku pojmu to, že mi to totálně zkazilo náladu.
Jakmile jsme zesedli z auta a pokračovali jsme do strmého kopce po dřevěných schodech a já s úsměvem na tváři zdolávala ten otravný vrchol, skoro na konci schodku jsem se pozastavila. Viděla jsem toho největšího a nejidiotčejšího spratka aneb mého úhlavního nepřítele - bratrův bratranec... (Omlouvám se, ale..)
Pokud jsem si dobře pamatovala tetina slova, řekla toto: "Je to jen naše dovolená." Takže jsem počítala s tím, že tam budou jen tetiné děty, maximálně babička s dědou, ale... on tam byl i ten klučina?!
To mi pokazilo celou dovolenou..
No a jako na koždém začátku dovolené jsme si vybalovaly věci a chatku s okolím si zmapovali - teda.. alespoň já. Příroda byla velice hezká a chatka byla obrovská.
Jakmile jsme zesedli z auta a pokračovali jsme do strmého kopce po dřevěných schodech a já s úsměvem na tváři zdolávala ten otravný vrchol, skoro na konci schodku jsem se pozastavila. Viděla jsem toho největšího a nejidiotčejšího spratka aneb mého úhlavního nepřítele - bratrův bratranec... (Omlouvám se, ale..)
Pokud jsem si dobře pamatovala tetina slova, řekla toto: "Je to jen naše dovolená." Takže jsem počítala s tím, že tam budou jen tetiné děty, maximálně babička s dědou, ale... on tam byl i ten klučina?!
To mi pokazilo celou dovolenou..
No a jako na koždém začátku dovolené jsme si vybalovaly věci a chatku s okolím si zmapovali - teda.. alespoň já. Příroda byla velice hezká a chatka byla obrovská.
No a jelikož jsem blbá a byla líná fotit, nic víc se tu moc nenahromadilo. Každopádně se k tomu "někdy" dopracuju a dám je sem. Ale to pak tento článek bude někde ukrytý v archivu..
2. DAY - Svět plný démonů
- Druhý den jsme s mladším bráchou vyrazili do světa plná divů a kouz- ne, to už přeháním.
- jsme vyrazili po kráse blízkých hor, kde jsme si kecali o tomto životě, který stojí jen za pomlouvání a ubližování.
Večer přijela sestra a její přítel, který nám pak později hrál u ohně na kytaru. ♥ //>/<\\
- jsme vyrazili po kráse blízkých hor, kde jsme si kecali o tomto životě, který stojí jen za pomlouvání a ubližování.
Večer přijela sestra a její přítel, který nám pak později hrál u ohně na kytaru. ♥ //>/<\\
Ponocovali jsme do 12hod večer... To byl úlet. No, já jsem měla co říkat, já spala pak do 12hod odpoledne. Heh..xD
Taky jsem se tři dny předtím ani pořádně nevyspala. >-<
3. DAY - Voda, strach z modrých ( nýbrž temných) hlubin
- V úterý jsme se dohodly jít na koupaliště, které nebylo ani daleko, ani blízko. Nó.. byla docela sranda. ^^ Ten systém tam byl ale hodně zajímavý.
Přišli jsme ke vstupní bráně, zaplatili za dospělé 60Kč a za nás "děti" 30Kč. Vydali jsme se po horké kamenné zemi na nějaké volné místečko, kde bysme si mohli dát a rozložit deky s věcmi. Našli jsme tedy žlutý (obrovský OeO) slunečník, pod kterým byla travnatá volná plocha. Tam jsme se teda usadili a dali vše do chládku. Dali oblečení (kromě plavek) dolů a šli do vody. Jen... v mé hlavě nastal souboj, zda ze strachu do vody jít, či ne.
Nakonec jsem namočila jen nohy. (Jsme prozatím pouze na začátku.) - Byla docela ledová, brr.. >o<
Přišli jsme ke vstupní bráně, zaplatili za dospělé 60Kč a za nás "děti" 30Kč. Vydali jsme se po horké kamenné zemi na nějaké volné místečko, kde bysme si mohli dát a rozložit deky s věcmi. Našli jsme tedy žlutý (obrovský OeO) slunečník, pod kterým byla travnatá volná plocha. Tam jsme se teda usadili a dali vše do chládku. Dali oblečení (kromě plavek) dolů a šli do vody. Jen... v mé hlavě nastal souboj, zda ze strachu do vody jít, či ne.
Nakonec jsem namočila jen nohy. (Jsme prozatím pouze na začátku.) - Byla docela ledová, brr.. >o<
Kdž jsme pak šli na ručníky a "relaxovali" si, kluci šli do vody. Teda starší brácha šel uspat malou Verču a já ji měla za úkol hlídat, pakliže jsem nešla do vody. Asi po půl hodině se vzbudila (ježiš, ta byla ňuňatá >w<) a já vzala za tatíkem do vody, kde se roztomile smála. (:'3)
Sestra šla s dědou, který se jaksi mým neznámým způsobem jak, objevil u plotu koupáku do nedaleké hospůdky na pivo.
Nakonec mě někdo (ano, někdo) přemluvit, ať si jdu do té vody konečně užít. Opravdu mám teď myšlenky někde mimo, ale... nedokážu si ani vzpomenout, kdo to byl.
Strach mě ale pořád obklopoval. A ty lidi... O můj bože... ten sumo tam.. (Nic proti tlustým lidem, ale toto byl extrém)
- že dostanu zase křeč do nohy a nebudu schopna pohybu. Tentokrát bylo ale štěstí... Nevím jak, ale jenom jednou jsem chytla tu hnusnou křeč, po níž jsem nemohla nic, ale pak na chvíli odezněla.
No jo.. starší brácha (heh x'D zase..) dělal kraviny a nesmělo chybět házení do vody, že ano. Já to zažila od něj dvakrát a už jsem od břehu nespustila ani prst. Radši...
Sestra šla s dědou, který se jaksi mým neznámým způsobem jak, objevil u plotu koupáku do nedaleké hospůdky na pivo.
Nakonec mě někdo (ano, někdo) přemluvit, ať si jdu do té vody konečně užít. Opravdu mám teď myšlenky někde mimo, ale... nedokážu si ani vzpomenout, kdo to byl.
Strach mě ale pořád obklopoval. A ty lidi... O můj bože... ten sumo tam.. (Nic proti tlustým lidem, ale toto byl extrém)
- že dostanu zase křeč do nohy a nebudu schopna pohybu. Tentokrát bylo ale štěstí... Nevím jak, ale jenom jednou jsem chytla tu hnusnou křeč, po níž jsem nemohla nic, ale pak na chvíli odezněla.
No jo.. starší brácha (heh x'D zase..) dělal kraviny a nesmělo chybět házení do vody, že ano. Já to zažila od něj dvakrát a už jsem od břehu nespustila ani prst. Radši...
(*zpomalený závěr*) - Nějakou chvíli mě obklopoval neviditelný vzduch, po němž následovala vlažná voda a bubliny plavající kolem mého těla, které mě lechtaly na rysách pasu a zád. Trocha vody se mi dostala do nosu (i když jsem ho měla zacpaný) a já úlekem otevřela oči. Bylo to tak rychlé.. přitom pomalé. Všechny ty rozmazané siluety noh, zelené kusy neudržovaného bazénu a má natáhnutá ruka. Také jsem slyšela přidušený smích tam z venku... Určitě to byl on... Ten, který mě tam hodil.
Nohama se odrazím od nazeleněné hladiny a při lehkém vánku vzduchu se pořádně nadechnu. Ano, už vím, jak se cítí Rin, ale pořád nedokážu vodu dostat z mé hlavy jako jednu část z mého strachu.
Ale teďk tomu podivnému systému, který tam byl. Po nějaké té době jsme zjistili, že tam hrálo rádio (jupí, a hrál tam Nickelback :3) a vždy to na chvilku přerušili, aby řekli číslo. Číslo? Yo, číslo,které značilo objednávku jídla. Pokud si dobře pamatuji, bylo tam přes 200 objednávek, než jsme odešli.
Když došel hlad, objednali jsme si hold taky. Mladší brácha si dal krokety, (a měl štěstí, protože zrovna on měl poslední :D) jeho bratranec ... (nevzpomene si. Ne, že bych nechtěla, ale.. už nevím, co měl.) starší brácha Párek v rohlíku a my ostatní to samé. Ještě někde v batohu mám ten papír, v němž byl obalen ten párek v rohlíku.
Byli jsem tam asi pět hodin! >-< Dovede si to představit?! Už i "rodiče" se o nás strachovali...
Musíme si přece užívat mládí! (Proč mě to připomnělo Gaie a Leeho? - i anime se najde.)
Přišli jsem a já umřela. Do postele...
Ale teďk tomu podivnému systému, který tam byl. Po nějaké té době jsme zjistili, že tam hrálo rádio (jupí, a hrál tam Nickelback :3) a vždy to na chvilku přerušili, aby řekli číslo. Číslo? Yo, číslo,které značilo objednávku jídla. Pokud si dobře pamatuji, bylo tam přes 200 objednávek, než jsme odešli.
Když došel hlad, objednali jsme si hold taky. Mladší brácha si dal krokety, (a měl štěstí, protože zrovna on měl poslední :D) jeho bratranec ... (nevzpomene si. Ne, že bych nechtěla, ale.. už nevím, co měl.) starší brácha Párek v rohlíku a my ostatní to samé. Ještě někde v batohu mám ten papír, v němž byl obalen ten párek v rohlíku.
Byli jsem tam asi pět hodin! >-< Dovede si to představit?! Už i "rodiče" se o nás strachovali...
Musíme si přece užívat mládí! (Proč mě to připomnělo Gaie a Leeho? - i anime se najde.)
Přišli jsem a já umřela. Do postele...
Na to, že to stálo tak draho, (viz. nahoře) tak teda nic moc, mohl tam být alespoň nějaký tobogán apod. Hlavně, že tam byl bazén pro malé škvrňata, velký pro dospělé a konec. Dokonce i volejbalové hřiště se platilo. >c<
Přesto nedokážu pochopit, jak mě mohl někdo přemluvit. To bylo poprvé a naposled.
4. DAY - Nevzpomínám si...
- Cituji a opisuji: "Ptáčci vesele prozpěvují, voda hučí ve studánkách. Děti se kochají nad krásou přírody. Atmosféra v oblasti je krapet nádherná, jako by kousek rozkvátal strom Sakury. Avšak u rodiny na konci chatky se dějí zvláštní věci, kterého by každého uvedli do rozpaků-"
Vážně nevím, co jsem tím myslela, ani na co jsem narážela a ani nevím, co se v ten den stalo! Musím kruci tak básnit?!
Vážně nevím, co jsem tím myslela, ani na co jsem narážela a ani nevím, co se v ten den stalo! Musím kruci tak básnit?!
No.. je možné, že to byl ten den, kdy bylo vedro jako na Sahaře a tak jsem nic nedělali...
Heh.. už ani nevím, co bylo včera na oběd.
Heh.. už ani nevím, co bylo včera na oběd.
5. DAY - Cesta serpentýnama a nepřítel v nedohledu!
- Prohrabávali jsme se temnými uličkami jehličnatých stromů. Často nás poškrábaly nevyrostlé růže a nebo jsem zakopávali o neposlušně vyrostlé kořeny stromů. Zážitek byl nekonečný, i když jsme se podle značek jasně ztráceli, ale stejně jsme se na skálu jménem Kozel dostali.
Slunce nás postupně oslabovalo po každičkém krůčku do kopečka. Po cestě zpátky jsme se tak... no.. ztratili. Díky dědovi (a jeho dobré paměti) a bráchovi se tři lidé dostali zpátky autem do naší chaty. My - zbytek však pokračoval dá po cestě. Nakonec u rozhodující uličky mezi peklem a- Ne!
Slunce nás postupně oslabovalo po každičkém krůčku do kopečka. Po cestě zpátky jsme se tak... no.. ztratili. Díky dědovi (a jeho dobré paměti) a bráchovi se tři lidé dostali zpátky autem do naší chaty. My - zbytek však pokračoval dá po cestě. Nakonec u rozhodující uličky mezi peklem a- Ne!
- u rozhodující uličky jsme se nakonec rozhodli o návštěvě v hodpůdce.
"Řiďme se podle kraje silnice, abychom se neztratili." - bylo naše motto, protože se hlavní dva turisti vydali o několik metrů dopředu, aby se pokochali nad krásou lesa.
Jakmile jsme celý udýchaní a vyčerpáni horkem (jako poslední) přišli do hospůdky a sedli si se studenou kofčou na židle, zjistili jsme, že nám jeden mladší člen výpravy chybí. Po úspěšném návratu dědy a psa bylo potvrzeno, že že člen není ani s ním. Spolili jsme hlavy dohromady a přemýšleli, kde by mohl asi tak odpočit, poněvadž to motto taky slyšel.
Na mapě jsme si ukazovali, kde by mohl náhodou odbočit, a i kdyby se tak stalo, nikam by ho to stejně nedovedlo. Ta hlvní dva dobrdruzi ho šli hledat zpátky do toho kopce po krajích silnice - takzvaných serpentýnách.
Když jsme tak mlčky seděli na verandě hospody, popíjeli kofolu a někteří pivo - A já si úspešně a hrdě vyfotila: "POTRAVINY A UZENINY TONY", objevil se z poza rohu nás ztracený turista s celýma opuchlýma nohama.
"Řiďme se podle kraje silnice, abychom se neztratili." - bylo naše motto, protože se hlavní dva turisti vydali o několik metrů dopředu, aby se pokochali nad krásou lesa.
Jakmile jsme celý udýchaní a vyčerpáni horkem (jako poslední) přišli do hospůdky a sedli si se studenou kofčou na židle, zjistili jsme, že nám jeden mladší člen výpravy chybí. Po úspěšném návratu dědy a psa bylo potvrzeno, že že člen není ani s ním. Spolili jsme hlavy dohromady a přemýšleli, kde by mohl asi tak odpočit, poněvadž to motto taky slyšel.
Na mapě jsme si ukazovali, kde by mohl náhodou odbočit, a i kdyby se tak stalo, nikam by ho to stejně nedovedlo. Ta hlvní dva dobrdruzi ho šli hledat zpátky do toho kopce po krajích silnice - takzvaných serpentýnách.
Když jsme tak mlčky seděli na verandě hospody, popíjeli kofolu a někteří pivo - A já si úspešně a hrdě vyfotila: "POTRAVINY A UZENINY TONY", objevil se z poza rohu nás ztracený turista s celýma opuchlýma nohama.
Taky bych nesměla zapomenout uvést do pozadí nádherné babočky, které nás všude pronásledovaly. Teta taky vymyslela nový název pro nový druh květiny: Irónie! I když se však mluvilo o ironii...
Ale kdyby náhodou někdy vyrostla, bude se jmenovat Irónie.. ♥
Ale kdyby náhodou někdy vyrostla, bude se jmenovat Irónie.. ♥
Na konci odvážné cesty jsme se svezli se ztraceným případem autem tajně, jak jen to šlo, aby to nezjistila babička.. (OeO)
A JÁ! Dočetla úžasnou knihu Selekci <3, kterou jsem měla ledajakou dobu od Maky na polici. Což jsem toho litovala. (Já chci druhý díl!! ><)
Babička udělala na večeři (i jako oběd) úplně vynikající guláš, po jejíž vůni to nahnalo chuť každému. No.. i mě..(i kdž jsem odmítala xD)
Nakonec tu tak sedím v deset hodin večer nad jasně modrým širým nebem a na polovičně zničené lavičce, kde přemýšlím o druhé knize oblíbené trilogie a sepisuji - tedy čmárám tady černou tužkou a tuto všeobecnou slohovku, kterou nikdo nebude číst... :D
Nakonec tu tak sedím v deset hodin večer nad jasně modrým širým nebem a na polovičně zničené lavičce, kde přemýšlím o druhé knize oblíbené trilogie a sepisuji - tedy čmárám tady černou tužkou a tuto všeobecnou slohovku, kterou nikdo nebude číst... :D
Pak jsme byli ohně a pomlouvali - jak jinak :D
6. DAY - Konec srandy aneb jak se balí kufry...
- Jako každý poslední den na dovolených (nejsem si jista, zda to už byl poslední) se lidi balí věci a vzpomínají na předchozí dny, které na chatě strávili a smáli se.
Ráda bych Vám řekla vtip, ale... to nejde jen tak popsat, to byste museli vidět. Teta se u toho tak rozřehtala a my se smáli jen jejímu smíchu. xDDD To byl ultra boží vtip :D
Ráda bych Vám řekla vtip, ale... to nejde jen tak popsat, to byste museli vidět. Teta se u toho tak rozřehtala a my se smáli jen jejímu smíchu. xDDD To byl ultra boží vtip :D
Nom a... ehm.. Poslední, co jsem udělala je, že jsem se rozloučila se svou studánkou, kterou jsem poslední dny navštěvovala a zkoušela její studenou a čistou vodu.
"Dvořákova studánka" - název, který mi bude viset v hlavě Ｏ(≧∇≦)Ｏ
- A hej! Někdo mě sháněl! A někdo si mě zamiloval! V tašce jsem měla saranče! :3 Aspoň ono mě zbožňovalo. :'D
- Mraky jsem fotila kolem půl třetí ráno, když jsem měla totální bolesti břicha. (ﾟﾍﾟ)
- Stromy a nebe jsou mým nejelpším lékem, když nevím, jak mám dál psát povídku xD
- Předposlední obrázek značí vybitou baterku a cesta u bodu: "Cesta serpetýnama a nepřítel v nedohledu!".. o(>▽<)o xD
Nooo.. to by bylo vše.. :D Proč to tak trvalo ?
> Bylo horko
< Jsem moc líná
> Bylo horko
< Jsem moc líná
> Nesnáším stěhování
< Bavila jsem se s blogerkou a šílenýma blogerama xD (Flynne, Asuka, Penny,Yuki xDD Šílenci moji :D)
> A bavila jsem se s Penny (ne, nemůžeš za to.:'D)
> A bavila jsem se s Penny (ne, nemůžeš za to.:'D)
Takže díky, pokud jste to dočetli! :D (Takže nikdo..) Protože je to jen většina keců, která jsem sloučila a nějakým způsobem vyčistila z hlavy, plné krámů.
Každopádně! Někteří návštěvníci blogu se mohou těšit na jednu věcičku, která se koná jednou do roka! (｡･ω･)ﾉﾞ
Každopádně! Někteří návštěvníci blogu se mohou těšit na jednu věcičku, která se koná jednou do roka! (｡･ω･)ﾉﾞ
Tak! Konec keců! Já jdu psát na stejném místě, protože jak vidím, Elyrose a Penny o to mají zájem, přičemž já mám jen pár větiček :D
Měla bych něco dělat :D
Fůů... Ty vykecávací články mě baví. Pořád si ale myslím, že je to krátké a na Goshi a Baka nemám... :D
Nic, jdu!
Bye! ~
Bye! ~
Komentáře
Okomentovat