Dākunaito 13.kapitola 3/3 - THE END

Popisek už není třeba. ^^

Užijte si td poslední díl série Dakunaito pro Aki! A užívejte týden plný písemek! ^^ :D :3

---

ČÁST TŘETÍ

Chytila se spánky. Madara se na ní podíval - že by ustaraně?

"Děje... se něco?" promluvil na ní opatrně. Zavrtěla hlavou.

"No ták, Aki-chan.. řekni mi to. Kdopak umře před tvými oči? Unmei? Nebo... Madara?"

"K-kde je?!" vyjela k tématu, který ji Madara nenechal dokončit. Na hlas ve své hlavě zapomněla, nebo alespoň chtěla.

"Nevím..." řekl trpce a zastavil se na palouce, kde už moc nepršelo a sluneční paprsky prosvítaly mračny.

"Louka?" řekla si pro sebe a musela se pousmát.

Nebyli náhodou ale mimo bojiště? Madara jí položil a šel někam pryč.

Otočila se. "Kam jdeš?" zamračila se.

"Podívat se po okolí." řekl a zmizel v houští keřů.

Aki si sedla na příjemně zelenou trávu a sledovala, jak si vítr hraje s přírodou. Úplně na vše zapomněla, i na to, že je celá pomlácená, zakrvácená a špinavá.

Hluboké rány jí sice trochu štípali, ale s tím si nelámala hlavu.

Zhluboka se nadechla.

Kdysi.. byla jiná. Byla bez citu, bez lásky, bez ničeho, co by mohla rozdávat dalším. Ani na akademii si ji nikdo neoblíbil. Byla prostě sama...

Uslyšela rupnutí. Otočila se, vlasy jí už uschly.

"Madaro?" špitla. To se jí nezdálo. Rozhodla se k tomu nedalekému keři vydat, pořád však neuhla pohledem.

Zasatvila se. Ucítila štíplavou bolest na levé tváři, který měla od letícího kunaie.

Postavila se do bojové pozice a vyčkávala. Napřítel se neukazoval. Oči měla všude.

"Ty si říkáš Uchihou?!"

Co?

"Nemáš přece svou 'zrozenou schopnost".." Ten klidný hlas! Ten... bojoval s ...Unmeiem! Do Aki vjel vztek.

"Aki..Aki...Aki..AKI! ♫"

"Urusenai!" Kdo ví, na koho to vlastně bylo. Vyletělajako raketa při startu, vytáhla katanu a zamířila jí do keře. Namířila správně, avšak na nepřítele to byla slabá rána. Chytil meč lehce v dlaních a vyletěl nahoru.

"Na stejný trik se nenachytám!" vkřikla a připravila se na útok.

Kluk se (poprvé) usmál a Aki zablokoval vidění kouřovým clonem. Slyšela praskání půdy.

"Cože? Toto.. byl.. klon?" uvědomila si v duchu. Aki se rychle nějak ve vzduchu přetočila a spadla silným nárazem na zem.

A ano, opravdu se z tama ten Senju objevil. Oprášil ze sebe zeschlou hlínu a podíval se na překvapenou Aki.

"Copak sis to neuvědomila? Když jsme bojovali.. Od začátku jsme zkoušeli vaše taktiky a hledali vaše slabiny. Nakonec jsme vás rozdělili. Vidím, že se ale Tagara netrefil. Nevadí, trefím se já..." Sevřel pěst a vydal ze sebe obrovské množství čakry.

Proč ten sharingan nemá? Zrovna, když ho nutně potřebuje?! PROČ?!

Ucouvla.

"Není cesty zpátky, poloviční Uchiho." A vyrazil. Neměla na to! Vytvořila pečeť

"Katon: Hosenka no justu!"

A z pusy jí vychrlily rudé plameny ohně, kterých se Senju dobře vyhnul. To byl poslední. Už nemá čakru. Všechnu jí spotřebovala u toho jeho parťáka.

Stmívalo se.

K čertu! Proč teď?!

Za horizontem už prosvítal měsíc. Cítila v těle zvláštní chvění.

Podívala se vyčerpaně na nepřítele, který se k ní už blížil.

"AKI!" zavřela oči. Čekala na tu bolest v břiše, v každém svalu, ale...nic.

Tak je tedy otevřela a hned poté vytřeštila. Suchá hlína se míchala s krví Unmeie, který se před ní postavil s jejímmečem v ruce, který byl napichnutý jen v břichu Senju kluka.

"Ne!" Aki jednala a položila ho na zem. V puse měla sucho a v očích se jí hromadila voda, která ji omezila ve vidění.

"A-Aki.." zhluboka a těžce se nadechl. "Nejsem.. tvůj bratr, ani pokrevní. Tvůj... eh.. otec.. se obětoval pro mé oči, bez kterých jsem se...narodil. A.. Kaen-" zvedl ruku a ukázal ji na srdce. "Je tam... eh.. je mrtvá.. Madara.. je tedy.. t-tvým bratrem...." naposled se nadechl.

"Arigato." usmál se a ... vydechl.

Slzy se nakonec spustily a kapkala na Unemiovu poničenou tvář.

"NÉÉ!!"

"Pssst.. to bude dobrý." Madara jí láskyplně obejmul a zašeptal: "To já jsem tvůj bratr, Aki. My jsme jediní z matčiny strany...Promiň." Jakmila Aki oeřela oči - rudá síla v nich vzplanula.

Aki pořád brečela a nechtěla zapomenout na vzpomínky, které s Unmeiem a Kaen zažila. Avšak nevzpomněla si na svého tátu a na Madaru. Když se podívala do životopisů a všech možných papírů, které Kaen skladovala, zjistila pravdu a nakonec byla s Madarou.

Po několika letech se stali jako dva rivalové rodiny Senju a společně bojovali za dobro Lisotvé vesnice.

Této dvojici se také říkalo:

"TEMNÍ RYTÍŘI".

The End...

----

Ták a to je konec mí milí! ^^ :D No jo nom.. na pytel to skončilo. :D Každopádně mockrát děkuji Aki, která to vydržela a že jí to nezklamalo. Děkuji také za povzbudivé komentáře k této povídce! ARIGATO! :3 ^^

A ještě moc děkuji Aki. ^^ :)

Tímto je to konec série Dakunaito - tedy v překladu "Temného Rytíře"

Adís