Aratanaru kibō 4.kapitola

Yamato byl kdysi rváčem? Dozvíme se něco z jeho dětství? Je pravda, že nikdo jeho minulost nezná...

Bude tajemné, jak si Zuri myslí?

---

4.K A P I T O L A

Cože? Nedovedu si Křišťáláka představit, jak se rve! To.. to nejde dohromady!

Podíval se i přes rameno a někoho hvízdnul. A jaj.. Někdo jiný mě vzal za ramena a odtáhl pryč. I přes neustále kopání snažijíc se alespoň vymknout z toho sevření, to nešlo. Kluk byl moc silný. Když jsem se rozhodla podívat do tváře, málem jsem vybuchla.
T-to je Keiji Nyoko! NE! Ať se mě nedotýká!

"Neškubej sebou tak," pověděl mi klidným a starostlivým hlasem, dívající se na Yamata, který si dává rukavici. Kde ji sakra vzal?!

"Má ji pro stav nouze, jako je třeba taková." vysvětlil mi, aniž bych se ptala.

"Proč mi to říkáš?" Podívám se na něj. Ty jeho zlatavé oči a bílé vlasy mi mění vedení. Pousmál se a dlaně sevřel pevněji, abych náhodou neutekla.

"Protože jsem jeho kámoš."

Už to bylo alespoň přes hodinu, kdy se kluk ze 3B snažil Yamata strefit, avšak jemu a ani nikomu z jeho týmu se to nepodařilo. Byl obratný, dával si na čas. Nechtěl nikomu taky ublížit. Šlo mu vidět na tváři, že by je nejradši zmlátil až do morku kostí, ale.. potom by to byl totální průser. Hlavně od ředitele.

Když se Yamato rychle a lehce jako peříčko vyhnul silné pěsti, ihned všechny holky vyjekly slastí se srdíčkami v očích. Některéholky si taky zase... o mě šuškaly. Přece mě znal kdekdo na škole.

Nyoko se sklonil k mému uchu: "Ty to slyšíš?"

Přikývla jsem. "Pomluva, jako vždy."

"Vždy?" vztyčil hlavu. Mám mu to říct?

"Jsem no.. šikanovaná..." zamumlala jsem.

Nyoko se mírnězamračil. "Aha.. Víš, tyto holky, které chtějí kluka jen proto, aby byly populární se mi nelíběj. Jsou strašně namyšlené a jsu to fifleny. Nemají ani kousek mozku, aby ho použily."

Pousměji se. "Ty jsi jediný kluk od kterého slyším stejný názor."

"Vážně? Víš, Yamato.." začal. "Byl na základní škole známý jako "Stín" - byl to tedy školní bitkař, kterého se každý bál a nikdo s ním nechtěl mít nic společného. Pral se jen s kluky, kteří si vyskakovali na mladší,"

To mě překvapilo, myslela jsem, že si zahrával s každým, kdo mu přišel pod nohy. Uf...

"Holkám v té době nevěnoval pozornost. Když ho ale jednou porazil z vedlejší třídy, a čelenka "nenávisti" mu spadla na zem, utekl do třídy a už se do žádných rvaček nemíchal. Poté to byl jen tichý kluk, do kterého se pomalu začaly zamilovávat holky. Už byl.. jiný. Poznal porážku.

Ale dělal to jen kvůli ochraně těm, kteří byli šikanováni a biti od jiných žáků." dořekl.

Mlčela jsem. Mýlila jsem se, má představivost, že byl od začátku děvkař, mě opouštěla. Sklopila jse zrak k zemi.

"Šikanovaným žákům?" letí mi v hlavě. Podívala jsem se na ta záda. Uhýbá pěstěmi, jenž síla byla... jiná.

"Proč.." odmlčela jsem se. "proč to vlastně dělá? Když.. přestal."

Cítila jsem na sobě Nyokoův pohled.

A proč se tu s ním vlastně vybavuju? Odkydy se bavím s klukama?!

"No,... asi tu má někoho rád." Podívám se na něj a zabručím.

Hlavní třeťák spadl na podlahu a vyplyvl sliny. To byla první rána, kterou Yamta dal, avšak nechtěl. Devčata v řadě vesele a fanděně vypískly. Uslyším, jak se Nyoko ironicky a tiše zasmál a kýval nevěřícně hlavou.

"Chudák, to budou zase zástupy," pronesl tiše. Zčervenám.

"Už-už mě můžeš pustit."

"Ne, až dá Yamato znamení."

Nechápu, jak kluci uvažují. "Znamení?"

"Vidíš tu jeho ruku, na které má rukavici?" Ukazoval na ní. Prsty ukazovaly nějaké... klikyháky.

"Znaková řeč?" došlo mi.

"Ano. Když jsme byli s Yamatem ti nejlepší kámoši, udělali jsme si vlastní znakovou řeč, aby jí nikdo nerozumněl. A stále to funguje." řekl s úsměvem na rtech. Vzpomínal.

Yamato něco ukázal, avšak já tomu nerozumněla. Zase něco ukázal.

"Pojď," řekl Nyoko a vedl mě za ramena ven z budovy. To je poprvé, co se cítím, tak.. v bezpečí? Ale... nechci na nikoho spoléhat.

"Co... říkal?" zamumlala jsem s nezájmem.

Nadhodil kamenný výraz. "Abych tě odvedl domů, že," zmlkl. "ne, nic."

"Že?" zamračím se. Vzdychl. "Že to ukončí."

Zastavím se a Nyoko kousek přede mnou.

"Cože? Proč?"

"Protože chce někoho chránit..." Dívám se mu na záda.

"Tak pojď." řekl a dal mi ruku kolem ramen. On mě ani nezná a chová se takto?! "Pusť mě! Hele, nevím, jestli je to součást zábavy, ale garantuji ti, že se ti to nepovede! A to mě ani neznáš!" křiknu na něj. Stojí jak přibitý hřebík.

"Zábavy?"

Mlčím. Možná dělá hodného chlapečka, ale toto mu nesežeru.

"Jo, zábavy," zdůrazním a jdu si po svém. Na Yamata, no - vlastně na celý svět jsem dočista zapomněla. Nikdo na mě nikdy neměl trpělivost, proto se tomu Nyokovi ani nedivím, že mě už nepronásleduje.

Strčím klíče do zámku a s únavu otevřu dveře do domu. Odložím tašku a prohrábnu si vlasy. Zastavím se. Já vždy zavírala dveře do pokoje...

Že by otec přijel? To je blbost. A kde je Lilly?!

Pomalu se přiblížím k mému pokoji a co nejtišeji pootevřu dveře, abych mohla nakouknout, co se děje.

Vyjeknu a dám si ruce na pusu.

"Psst," špitla osoba.

Zděsím se. Jak se sem dostal?! Vypáčil dveře?

"Když jsem tady byl a přinesl ti léky, Lilly mi donesla nějaký klíček." řekl. Až teď jsem si všimla, že se drží pevně za paži. Hlavu natočím, abych viděla proč ruku tak svírá.

"Proboha.." Oči mi začnou vlhnout. Ale proč se mi chce brečet?

Podíval se na mě a na tváři se mu i přes toto vykouzlil úsměv. "To je v pořádku-"

"Ne! To teda není!" křiknu a letím do kuchyně pro lékarničku. Vezmu odvaz, namočím ručník a spěchám za ním. Zastavil mě před dveřama.

"Nic si z toho nedělej," zašeptal a dal hlavu na mé rameno. Béžová mikina tvořila narudlý flek.

"Kdo.." nedokončím. "Ty to víš. Ale.." zvedl ji. "Už půjdu.. chtěl jsem tě vidět, protože Keiji je schopný dívku i znásilnit."

V očích mu vidím starost, kdežto v mých je jen strach z okolního světa,ve kterém žijeme. uspokojí se tím muž?

"Proč to..d-dělá?" špitnu se třesoucím se hlasem, ale snažím se to nedát najevo.

"Jeho bývalá holka - Airi Kazumi zmizela. Ani ta nejspeciálnější policisté ji nenašly. Její stopy už nebyly nalezeny." řekl mi. Pořád jsem ale nechápala jedno:

"On .. to dělá jenom kvůli té..Airi?"

"Nejspíš ano. Ale to nevím. Ani mě to nechtěl říct, každopádně.." Odcházel ke dveřím a ohlédl se na mě přes rameno. "si dávej pozor."

Otevřel a odešel.

Stojím jako opařená.

"LILLY?!!" vybéknu přes celý dům a hledám tu potvornou kočku.

to be continued...

| předchozí | další |

----

Táák.. :D Nějak jsem to musela "pokazit". Hehe, :D

Gomen za chyby! T_T

Konečně prázdiny! >-< Užijte si ho v plné parádě a my blogeři vám půjdeme vstříc! :3 Eh, no tak jo, to přeháním. :D Jen někteří :D

My teda dostáváme vízo až v úterý, ale co už. :'D

Prostě si je užíííjte!! >< :33