NTH 3.díl 1/2 - Anděl

Hinata už nemá sílu držet jazyk za zuby.

Když při společné večeři s Uzumaki rodinou nastane situace, kdy Minato vystartuje po svém synovi, Hinata jako anděl přiletí a zachrání chlapce před svým přísným otcem.

---

Byla to alespoň hodina, co tu tak seděli, dívali si navzájem do očí a dávali si pohledy signály, kterým sami ani nerozumněli. Hinata už měla z Itachiho ruměnec na tváři a cupala nohama o šustivou zem.

"Děje se něco?" otočil se k rudé Hinatě Itachi. Zrudla ješě více. "Ne, n-nic, Itachi-san!" začala nervózně máchat svýma malýma prackama, až myslela, že mu dá jednu ťafku. Vlastně si ani Hinata neuvědomovala, že je na místě - v domě, kde žijí i nežijí lidé. Neměla ani potuchu. No, trochu něco vytušila, jakmile se u ní Itachi objevil. Zase zčervenala, při vzpomínce, když jí viděl skoro nahou. Byla na omdlení!

Itachi se na ni mile pousmál a podíval se jí zhluboka do očí. Když v tom rána jako z děla. Všichni se otočili ke strůjci té rány. Malý blondatý chlapeček spadl na zem, nejspíš o něco zakopl a odřel si koleno. Modrovláska se na něj lítostivě podívala a chtěla vstát aby mu pomohla, jenže to by ji v tom nesměla zabránit Itachiho ruka. Tázavě se na něj podívala, ale on ji hlavou naznačil aby nikam nechodila. Uposlechla ho a sedla zpět. Ruka staršího blondatého muže ukázala k malému plakajícímu chlapci, ten se ihned zvedl a šel za mužem. Minato ho při tom propichoval pohledem. V místnosti bylo ticho jako na hřbitově, nikdo se neodvážil vydat ani hlásku. Chudák kluk, pomyslela si Hinata. ,, Říkal jsem ti že nebudeš hlučný " řekl chladně blondatý muž a vrazil chlapci facku až spadl na zem. Klučina se popadl za tvář, z nosu mu tekla krev a třásl se. ,, Hej!! " vykřikla po muži Hinata a vystřelila ze židle. Nelíbilo se jí jeho chování. ,, Co si myslíte že děláte?! " ukázala na chlapce. Itachi i Sasuke na ni hleděli s otevřenou pusou, věděli, že když se něco takového stane mají tiše sedět na svých místech a nic neříkat.

,,Ubližujete mu ještě víc!" Hinata ani nevěděla proč tohle říká, ale měla pravdu a to věděla. Minato ji probodl ledovým pohledem až jí málem naskočila husí kůže. ,,Do toho ti nic není je to můj syn a ty by jsi měla sedět a držet jazyk za zuby..." řekl chladně a napil se z pohárku s rudou tekutinou. ,,Možná mi do toho nic není, ale toho chlapce to bolí a když jste otec měl by jste projevit nějaký soucit a ne ho ještě k tomu mlátit! " praštila rukou do stolu až se otřásl.

,,Dávám ti poslední možnost... zmlkni, sedni si a nic se ti nestane." ledově se na ni podíval. Dívce se stáhly vnitřnosti když se mu podívala do očí, viděla v nich jenom nicotu. ,, A co uděláte, zabijete mne? Mám pocit že s tím by jste nepochodil. " ušklíbla se. Muž rychle vstal a chytl malého chlapce za lem trička, aby ho postavil na nohy. Přešel k dívce a když se jí chtěl dotknout projela ním ostrá bolest. Tiše sykl a stáhl se.

,,Minato.... přestan." řekl starší muž s velkou černou hřívou. Minato se zhluboka nadechl a odešel si sednout zpátky na své místo. Hinatě se stáhly vnitřnosti a až ted si uvědomila co udělala, ale omlouvat se určitě nechtěla. Přišla k malému chlapci a klekla si k němu. ,,Půjdeme tu ránu vyčistit ju?" krásně se na něj usmála. Chlapec jemně přikývl a chytil ji za ruku. Sasuke si promýšlel své plány na večer, co s dívkou bude dělat, ale to co udělala teď, že se opovážila zvýšit hlas na samotného Minata Uzumakiho zaskočilo úplně všechny, nejvíc Itachiho a Naruta. Ti zůstali sedět jako opaření.

Co to-? Hm, je lepší než jsem čekal, usmál se v duchu Itachi a zaměřil se na svého bratříčka. Co má asi v plánu?

Díval se mu dlouze do očí, avšak ani náznak nějakého ďábelského plánu.

Ale i Itachi měl divný pocit.

***

"Dobrý?" usmála se na chlapce. Němě přikývl a hádal se sám se sebou, zda má Hinatu vděkem obejmout, nebo jí nechat ten krásný úsměv pořád na tváři.

"D-díky..." zašeptal a nakonec ji přece jen obejmul. Jeho blonďaté vlasy měl pěkně rozčepýřené. Vypadal..roztomile.

"V-víš.. takhle si nikdo na tátu nedovolil. Každý má z něj strach, i..naši služební. Ty jsi jediná dívka, která.. toto udělala a-"

"Pšt." dala mu prst na ústa, a zase u opětovala ten sladký úsměv. Cítil se jako v obláčcích.

"Eh..no.. víš o tom, že tito oni nejsou lidmi?" Hinata se zachichotala. "Ale.." máhla rukou. "Ty tomu věříš? Určitě jsou to lidé-" odmlčela se. Sasuke, Itachi, to, jak se chovali. To vše naznačovalo jen jedinému: že by opravdu nebyli lidé? To je hloupost. Že by si ty lidi jen představovala a toto je vše sen? V duchu se usmála. Asi se dobře nevyspala.

"Tak podívej, vrátíš za svým," Nechtěla to vyslovit. "-tátou a budeš ticho, ano?" Kluk se jí díval upřeně do nervózních očí.

"Eh.. jo.." zašeptal se špetkou strachu v hlase.

"Tak běž," Zase ten příjemný andělský úsměv. Chlapec nemůže odolat - usměje se na ní také a ťapká po tvrdé podlaze zpátky do jídelny. Hinata klečela jako přimrazená, ten jeho smích. Asi.. se zamilovala do té roztomilé tváře, rozkoší se mírně začervenala.

"Hinato-san-!" Otevřela dveře Aries a plaše se na její "kamarádku" ohlédla.

--------------------------

Omlouváme se za krátký díl, nějak nám nevyšel čas a skype mi pořád nějak nejde T_T