NTH 2.díl - Oči démonů

Rodina Uzumaki přijede do sídla rodiny Uchihů, ve kterém se setkávají každé dva měsíce. Hinata má ale divný pocit. Aries něco tuší. Ale... nechce to Hinatě říct.
Jak to dopadne?

Omlouváme se za chybky a za krátký díl.

---

Hinata stála u zrcadla a projížděla si pohledem své dlouhé nafialovělé vlasy s odleskem světla.

"Musím si je nechat zkrátit," špitla si spíše sama pro sebe.

FLASHBACK

"Nechám ti je ostříhat!" křikl přísný muž na svou patnáctiletou dceru, jejíž vlasy končily u lopatkách.

"Ne, tati!" vykřikla se slzami na krajíčku. Kdyby si je nechala ostříhat, její jediná vzpomínka na mámu by spadla z útesu.

Proč to tátovi tolik vadí?

"Chceš, abych si je nechala ostříhat kvůli mámě?! Až tolik jí ti připomínám?!" křikla na svého otce a rozutíkala se pryč.

KONEC FLASHBACKU

"To nedělej," Dívka úlekem vyjekla a otočila se. Chladný hlas, ledové oči. Itachi-san...

,,Proč?" otočila se zpět k zrcadlu a sledovala Itachiho odraz v zrcadle.

,,Představ si sebe, s krátkými vlasy, které ti končí nad rameny. Nebyla by jsi to ty. " řekl chladně a přistoupil k dívce blíž.

,,Jak to můžeš vědět? To ti na mě tak záleží nebo co? " otočila se na něj a pohlédla mu do těch jeho chladných a osamělých očí.

,,Možná nemůžu, ale vlasy jsou tvou pýchou. Stejně jako u mě. Od svých 14 let jsem si je nestříhal " pohladil modrovlásku po vlasech.

Hinata zrudla, ale stále měla klidný výraz. Kde tu odvahu vzala? Od svých deseti byla stydlivá a otec jí věčně nadával, ať se probere. Hinatina matka měla před dvěma lety nehodu. když jí zavezli doktoři do nemocnice, mysleli si, že je pouze v kómatu, ale... nebyla. Byla mrtvá.

Dívka sklopila hlavu. Kdo ví, co se jí o Itachim míjelo hlavou. Zda byl milý, či zlý? Aries měl pravdu, není jak ten jeho pošahaný bratr Sasuke. Je milý a chápavý.

Všimla si, že se jí Itachi snaží sklouznout hluboko do jejích sametových očí. Ale pořád odvracela pohled k zrcadlu.

"Co tu děláš?" optala se tiše.

Itachův odraz se mile ušklíbl. "Chci se omluvit."

"Za co?" Nechápala dívka, možná ale věděla o co šlo.

"No... chci se omluvit za Sasukeho chování." položil jí ruku na rameno.

"Za to ale nemůžeš-"

"Hinato-san, jsem jeho bratr. Je to i má věc, když málem někomu jako ty, ublížil."

Při takovém oslovení se začervenala ještě více.

Nikdo jí takhle nenazval. Itachi se jí zamlouval čím dál více.

Bylo to poprvé po dlouhé době že k ní byl někdo tak milí. Od otce většinou slýchala jen nadávky.

,,Itachi.... každý člověk zodpovídá za své činy... neměl by si brát chyby svého bratra na sebe. " zašeptala. Cítila jak jí něco hřeje u srdce, ano.... byl to pocit jaký už dlouho necítila. Pocit přátelství.

,,Já vím, ale můj bratr je velmi tvrdohlavý. Nikdy si neuvědomí svou chybu a.... často ubližuje lidem, jak fyzicky tak i psychicky," Itachi jí pohlédl do očí.

,, Chci se zeptat.... co se mi může stát v téhle domácnosti? " řekla a uhla pohledem.

,,Musíš si dávat pozor na Sasukeho a na Madaru. Jinak by se ti mohla stát velmi nepříjemná zkušenost, ale neboj se, pokusím se aby se ti nic nestalo. "

Hinata ho velmi rychle a pevně obejmula. Itachi ji políbil do vlasů a pohladil ji.

,,Děkuju." zašeptala mu do hrudi. Cítila jak jeho srdce pomalu buší.

,,Budu muset jít," řekl a dívka ho pustila. Chlapec si všiml že ji po tváři stéká slza. Rukávem své mikiny ji slzu utřel a odešel.

Itachi byl jiný... byl jeden z těch, díky niž získala odvahu. Ano, je to přítel. Věří mu. Už ví, na koho si má dát pozor. Sasuke a Madara.

Dívka šla k posteli a lehla si. Byla docela ráda, necítila se tak... divně, jak jí napovídala atmosféra. Už cítila, že něco nového začne. Něco opravdu pěkné...

RÁNO

"Hinato! Jsi tam?"

Hinata zamžourala očima a paprsky slunce ji osvítily nádherně pokoj.

"J-jo!" zakřikla unaveně. Měla dobrou náladu, což se nestává často. Otec se jí utopil někde hluboko ve vzpomínkách. I na svou mámu zapomněla. Žije teď... musí si užít přítomnosti těchto lidí a najít si u nich důvěru. Pokusí se o to, aniž by došlo k úhoně nebo k něčemu zlému. Měla hlavně strach, zda se zase u ní objeví Sasuke nebo dokonce Madara! Co když?!

"Ať tě to ani nenapadne, Hinato!" zatřepala hlavou. Nic se takové nestane. Snad.

"Ahoj." zamávala jí Aries. Hinata na ní vytřeštila oči.

"A-ahoj, já...promiň, nějak mi uklouzlo, že stojíš za dveřmi." usmála se falešně.

"Až tak si byla ponořená ve svých myšlenkách?"

"Asi jo," vzdychla a šla s Aries na zahradu.

,,Chci ti říct, že dnes přijde rodina Uzumaki za Madarou-sama. Tak se radši zdržuj komentářů a mluv jen když budeš tázána. Minato-sama totiž nenávidí, když mu někdo do něčeho kecá. Budeš tam totiž muset být s nimi na nějaké přátelské sešlosti nebo co to je, stejně jako všichni Uchihové. " začala Aries. Modrovláska na ni vytřeštila oči. Na tom, co řekla, se jí nelíbili dvě, ne tři věci, a to že tam bude rodina Uzumaki, Madara a všichni ostatní Uchihové. Břicho se jí stáhlo na malinký uzlíček a v krku měla sucho jak na Sahaře.

,,V-vážně? " vykoktala.

,,Jo." potvrdila jí Aries a lítostně se na ni podívala.

,,Panebože... " špitla Hinata. Došli až do středu zahrady k velké fontáně. Obě si sedli na její okraj. ,,Kdy mají přijít? " modrovláska si opřela hlavu o dlaně.

,,Na oběd, takže asi za hodinu tu jsou." Aries vypadala, že rodina Uzumaki jí také moc příjemná není.

"To nemyslíš vážně!" křikla Hinata, byla na dně. A ona si myslela, že bude mít dnes úsměv na tváři k provokování. A teď tohle!

"Bohužel, setkání se opakuje každé dva měsíce, ale toto je nijak dříve." řekla Aries. Hinata měla dojem, že Aries věděla o co šlo, když rodina Uzumaki přijela dřív.

"Ty víš o co jde, viď?" zeptala se Hinata Aries.

Ta se na ni tázavě podívala. "C-co? Nevím. Jenom mě to překvapilo. Pánové by to oznámili, ale.. nic neřekli." řekla a usmála se na Hinatu.
"He.. je těžké něco z ní sečíst." řekla si fialovláska v duchu. "To bude teda něco. Kdo ví, jak dlouho o tady vydržím."

"Nepůjdeme?" navrhla Aries. "Mám připravovat ten oběd pro Uzumaki a Uchiha rodinu. A mimo to, pokud budeš chtít, může se takhle scházet každý den, pakliže ti to nebude vadit." poklonila se a mile se usmála. Hinata jí úsměv opětovala.

Dívky tedy zesedly z tryskající fontány a šly k velkému tmavému domu.

"Poslyš," začala Aries při chůzi. "neudělal Ti Sasuke-sama něco?"

"Mám dojem, že ses ptala. Ne.. teda myslím." to neřekla moc promyšleně.

"Myslím?"

"J-jo.." zrudla.

Dívky zašli do domu a rozloučili se. Každá se vydala svou cestou. Aries šla vařit a Hinata chtěla jít do pokoje. Vyšla nahoru po tmavých schodech a uslyšela smích, ale né ten chladný. Tento byl příjemně hřejiví a šel od Sasukeho z pokoje. Vydala se po špičkách k jeho otevřeným dveřím.

Ne sakra co to dělám, jestli mě uvidí bude to špatné. Opakovala si v duchu. Chtěla zastavit ale nohy ji neposlouchaly. Opatrně nakoukla do onoho pokoje kde byl Sasuke a nějaký blondýn který ho držel v kravatě a smál se u toho. Hinatě začali cukat koutky, zacpala si pusu rukou ale bylo pozdě, ti dva si jí všimli. Vyšli z pokoje a zatáhli tam dívku. Sasuke za sebou zamkl, blodnýn posadil modrovlásku na postel. Hinata i když chápala v jaké je situaci tak se smála. Sasuke před tím vypadal vážněě směšně.

,,Co bys ráda? " Sasuke se k ní naklonil. Dívka se hryzla do rtu a pokusila se přestat smát. Zhluboka se nadechla. "Nic.." odvrátila pohled s červenými lícemi.

"Hm?" Blonďák se začal zase přiblble smát.

"Drž pysk, Naruto!" zabořil se do něj Sasuke a slizce se podíval na Hinatu.

A jaj, nadávala si duchu, že vůbec nakoukla do toho pokoje!

Přichomýtl se k jejímu oušku. "Dnes večer.." klesl svůdně hlasem. "buď ve svém pokoji."

Hinata chtěla ječet a mlátit do zdi, ale nebude tu dělat nepořádek, když je to (jak hádá) syn Minata-sama.

"Já jsem Naruto." usmál se blonďáček a chtěl jí podat ruku. Jakmile se oba navzájem dotkli, projela jimi prudká "bolest".

Oba se od sebe odtáhli. Sasuke jen valil nevěřícně oči. Jakoby by byla Hinata anděl a měla na temné lidi špatný vliv.

"Možná jen elektrika." pronesl falešně Naruto. Hinata se stala kamenem. Nevěděla, co se v tomto domě vůbec děje. Co je od té doby vlastně i ona zač.

"T-tak já radši půjdu." špitla a zvedla se z měkké postele. Naruto se na ni usmál a Sasuke... řekl neslyšitelně: "večer" - poznala to. Nakonec... je to opravdu zrůda, která si mění své hračky.

Modrovláska vyšla ze Sasukeho pokoje a měla sto chutí rozškrabat stěny a vyhodit to tu do povětří.

,, Tss.." zasyčela a zalezla do svého pokoje. Trhla se sebou na postel, to co ji Sasuke řekl ji znervoznovalo. Nevěděla jestli má ječet a nebo brečet.

Panebože, co si ten kluk myslí, mihlo děvčeti hlavou. Předloktím si zakryla zrak a bedlivě přemýšlela nad tím co se bude na té chůzi dělat. Převalovala se zleva doprava a po chvilce uslyšela silné klepání. Vyskočila z postele a otevřela. Stál tam Sasuke a Naruto.

,,Oběd pojd." řekl chladně černovlasý a Naruto se na dívku jen hřejivě usmál.

,,D-dobře," řekla nejistě Hinata a vydala se s nimi dolů do jídelny. Po cestě si všimla jak ji oba poočku pozorují. Nasucho polkla a upřeně sledovala rudý koberec na zemi. Došly do jídelny kde už všichni seděli. Starší blondatý muž si povídal se starším černovlasým mužem. Hinata si sedla mezi Sasukeho a Itachiho. Věnovala Itachimu milí pohled.

oprava: V nadpisu má být 2.kapitola ne 12. kapitola. :D Jsem moc líná na opravu. :D