Jen já jak blbec počítám, kolik měla Riza, když Roy odešel na Vojenskou akademii, kdy se vrátil a kolik let se pak zase neviděli... A pak kolik měl Roy a kdy zemřel Berthold. Já! Takovej magor na matiku (neuvěříte, jak jsem se v těch čísel, proboha, zamotala.), ale zvládla jsem to! Musela jsem to vždy po deseti minutách odložit, protože to přemýšlení... je na mne moc. xD (Vlastně pak jsem tam ještě připočítávala ten pohřeb, kde jsem hádala Rizin věk a ... prostě šílené xD). Jak se vám jinak povídka líbí? ^^ 3. ŠANCE ZA DEŠTĚ Ještě před odchodem byl Roy s mužem pevně seznámen. Muž zvedl ruku, Roy jí též zvedl, ale pozdě si uvědomil, že si nechce muž potřást rukou, ale že mu chce položit jen ruku na rameno. Roy se zmateně styděl za své chování. Nepřemýšlel. "Zítra... přijď na místo, kde jsi slyšel větu, jež si máš zapamatovat. Ve stejnou hodinu. Utíkej, chlapče." řekl mu muž. Roy přikývl a ještě na schodku se zběsile otočil, protože si na něco vzpomněl. "Pane-" Lekl s...
Přidávám čím dál kratší kapitoly, zdá se mi... ale tahle je celkem dlouhá, jsem se trochu rozepsala. Nu, ale nevadí. Tím jich bude víc. xD Užijte si díl. ^^ (Hele, taková otázka... je tu nějaký čtenářik, čtoucí tuto povídku? Nechť se hlásí do komentáře! :P ^^ Díky. Protože mi připadá, že to píšu jen tak do vzduchu (což beztak ano, ale pšš, nechte mě v té iluzi). 4. BOJ ZBLÍZKA Když Roy sešel ze schodů potichu dolů, zjistil, že je doma sám. Nedivil se. Rodiče brzy odjeli někam, kde ani Roy nevěděl, kde prováděli ten výzkum pro lidi, kteří patrně z armády nejsou. Pokud by to někdo z Amestrijské armády zjistil, byli by zabiti. A to možná i Roy, ačkoliv do toho není nijak vtažen. Na stole v kuchyňce měl na talířku připravené jídlo. Oběd, snídaně, večeře - kdo ví. Ale Roy si to jako každý den nevzal. Nechtěl být za rozmazleného synáčka, jehož rodiče si ho získávají jen přínosem jídla, nikoliv žádné pozornosti a ničeho, co rodič měl dělat. Otevřel skříňku a vytáhl si sušenky, do kterých se h...
Sice si to může udělat každý druhý, který není blbý, ale kdo nevyniká v kreslení, může využít tuto techniku (tu mi poradil taťka). Mě by to možná napadlo až po tom, co bych to tričko již dodělala. V pondělí(včera) jsem si po dlouhé době šla koupit červené M triko. Do dneška mi leželo ve skříni tak, abych na něj nezapomněla. Když jsem ho z toho igelitu vytáhla, zdálol se mi.. taková divná látka. Až moc hebká a jemná. Až sakra moc. Ale toť vedlejší. Připravila jsem si černý fix na textil , zakoupený v papírnictví. Dále tužku na jemné náčrtky na triko. Nůžky na vystřižení šablony. Tunu papírů (či novin ), tiskárnu. Pokud-li se někdo fakt nudí a myslí si, že umí kreslit, může si místo vytisknutí obrázek obkreslit. Já byla zhnilá a proto jsem si to vytiskla. Jenže tiskárna, potvora, moc nebrala černou, tak jsem si to musela navíc ještě obtáhnout černým centropenem. Přesunula jsem se i s notebookem na zem a vše si připravila, abych se nemusela zvedat a začala. Vytisklý transformační kruh...
Komentáře
Okomentovat