Edo Tensei: Poslední naděje 6

Ahoj :)
A je tu další díl. Ted si nejsem jistá, zda byl Sasuke mstitel nebo nejak tak.
No, snad se bude líbit. :) :P Zase.. krátké, ale snad si zvyknete ;P :D

---

"Spojení?" Kakashi byl v šoku. Všechno co se dělo. "Jakou vyvolenou?!" zamračil se.

Obito se polovičně usmál a vzhlédl k obloze. Ukázal na nedokončený měsíc. "Uvidíš."

"Proč se jí snažíš zachránit? Vždyt si ji vždycky ignoroval. Říkal jak je otravná. I na chuuninských zkouškách si to řekl." řekl Oro a klekl si před otráveného Sasukeho svíjejících se v bolestech.

"Protože tehdy sem bl jiný. Všechno sem měl na háku, jen kvůli té pomstě. A ted vím celou pravdu. Rozhodl sem se chránit Konohu.." řekl s lehkým povzdycháním. Rukama se zapřel a snažil vstát, ale přes tu bolest si zpátky lehl. Vykašlal krev, rudou jako jeho oči.

Oro povytáhl obočí a zlostně se usmál.

"Sasuke-kun," vstal. "temnota v tvém srdci nic nezachrání. Ani to nejjasnější světlo. Jsi prostě temný mstitel bez žádných citů. To je být pravým mstitelem Sasuke-kun." otočil se k němu zády, vzal růžovlásku zase na ramena a pomalu odcházel. Černovlasý kluk se válel na zemi a díval se na mizející záda své parťačky a svého "učitele"?

Zaklel a upřel pohled na zakrvácenou zem, která si asi taky hodně prožila.

Ani nedokáže porazit mistra, kterého zabil už jednou. I Naruto byl... na něj slabý. Musí zesílit za všechno na světě.

Za všechno.

"Tsunade, jsi v pohodě?" zeptal se optarně malý stařík Tchuhikage otrápeného kage Ohnivého Stínu.

"Ano..." špitla.

Pořád utíkali a nezastavovali se.

"Kam vůbec míříme? Koho jddeme zachránit? Hokge!" křikl Raikage se svou pěstí. Tsunade přibrzdila a dala mu dělo do tváře, odletěl na zem a zůstal na hokage vyjeveně hledět.

"Pokud budete mít další otázky," zamračila se a hlasem zvážněla. "říkám, že tady všichni zemřeme! To snad chcete?!" vykřikla. Mlčky jí každý pozoroval. Chovala se... divně od té události s Jiraiyou.

Kdo ví, zda ji něco řekl, zašeptal nebo se usmál? Pitomost. Proč je tak ... jiná?

"Hokage, vy nejste v poř-" další rána do půdy, v niž zůstala kulatá díla naprasklé suché pustiny.

Gaara polkl a chtěl něco říct, ale radši si to rozmyslel.

Blondatá žena ukázala povel k rozběhu a dali se do běhu.

"Ještě pár kilometrů." řekl nakonec Gaara všem. Všichni přikývli, kromě Tsunade, kerá hleděla zaseknutě do dálky.

Proč, řekla si v duchu. Proč.


"Rin je mrtvá a víš kvůli komu?"
Kakashi se díval do země. Tak... provinile, smutně.
"Ano... kvůli tobě! Mohla tu s námi ještě být! Mohlo být všechno jinak! Kdyby si nebyl tak sobecký a nezabil si ji! Prý pro vesnici!"
"Kdyby jsou chyby." řekl Kakshi šeptem až to nešlo skoro slyšet. Právě ani nešlo vůbec.
"Jsou. A velké!" Obita byl na pokraji, že vybuchne jen pomyšlením na Rin a že před sebou toho, kdo ji zabil.
"Zabij mně." požádal šedovlasý.
"He? To je všechno co řekneš? Proboha, prober se! Jsi v realitě, ne ve snu v němž za chvíli všichni budou, takže... je to nastejno.." řekl.
"Zabij mně.." rychle dýchal. Nemohl popadnout za to všechno dech. Byl v šoku, že mu připomíná vše, co chtěl zapomenout.
"Kakashi... tyto vzpomínky se nedají zapomenout." řekl mu v hlavě hlas Obita.
"Taky nemůžu zapomenout, jak si uprchl a já měl mrtvou Rin v náručí, která měla v hrudi díru! Myslíš, že smrt blízkého je pěkný pohled?! Ty nejsi.. člověk.." uchechtl se naštvaně a zároven smutně se slzami na krajíčku.
"Nejsem. Obito. Vím, že omluvou se nic nezíská. Chci jen," polkl. "abys mně vyslechl se slovy: Omlouvám se .. za všechno, že sem neochránil své 0přátele a ani neochráním! A ted tě prosím! ZABIJ MNĚ!"
"Chováš se jak dítě, Kakashi. Jsi slabý.-"
Pohlédl na nebe. "Ale už není čas. Kvůli trápení jsme ztratili čas, takže o ted ukončíme..." řekl a vyrazil

zpátky.

Pokračování příště...