Dākunaito 8.kapitola

A je tu další díl.. :) A zase..-_- krátké.. -_- :D Gomenn..:/
Krásnou sobotu přeju ^^

---

Co to se mnou je?! Co.. moje oči! zpanikařila, nikdy nepanikařila, ale teď to bylo jiné.

Prober se!

Nemohla odtrhnout zrak od zrcadla a jejích očí. Byly šedo-červené. Šedé jako měsíc a rudé jako krev. Opět uslyšela zpěv oného havrana. Otočila se.

Co je to?

Nic tam není.

"Aki!" zavolal už radši Unmei přes dveře.

"Jo!" odpověděla.

Stoupla si a dala si sama sobě facku.

Lepší, řekla si v duchu. Vzala si katanu a šla před dům za Unmeiem. Ale pořád měla ten divný pocit. Pocit, že někdo z jejich posledních blízkých zemře. Pocit, že se stane něco strašného. Pocit, že se stane něco s ní. Že něco špatného zjistí...

"Pojď," ukáže se tam Unmei a chytne Aki za předloktí.

"J-jo.."

"Kdo si myslíš, že s tebou bude bojovat?" zeptal se Unmei při trapném tichu.

"Nevím... Ten Yami, je zajímavý..." špitla. Zamlouval se jí.

"Hm, přemýšlelas o tom, že je nás lichý počet?"

Hm," zapřemýšlela se nad tím. "na co narážíš?"

"Že jeden z nás bude bojovat se senseiem..." řekl a pokrčil rameny. "Jen nápad"

"Nevíš co je možné." opáčila Aki. Už začínaly vidět plac, kde včera stáli. Viděly i siluety postav, které se na ně dívaly.

"Co tak čumí?" řekla si Aki v duchu.

"Skvrna.. skvrna ve tvém srdci. V tvých očích. Ve tvých měsíčních očích v rudé vodě."

Aki prudce zastavila. Popadla se za hlavu. Bolestně zasykala a zavřela pevně oči. Začaly jí pálit.

"Aki?!" ukázal se tam vmžiku bratr.

"Černá skvrna ve tvém srdci i očích..."

"Co jí je?" přiskočil z někama Supida-sensei.

"Nevím..-"

"Zabíjí tě to.. ta malá skrvna jménem Láska Rytíře.."

"-.. děje se jí to už dva dny." odpověděl Unmei.

"Iluze?" zapřemýšlel Supida vážně.

"Nemyslím si, v iluzi se hýbete, ale ne v realitě. Tak i s bolestí."

"Co tě bolí, Aki?" dal jí ruku na rameno.

Vytřeštila oči, podlomila se jí kolena, byla v pokleku a rukama u hlavy.

Ta bolest! Nemohla odpovědět přes ty pálící jizvy.

Konec. Ticho. Už nic se nedělo. Prudce oddychovala. Měla prudce otevřené oči, které se jí každou chvílí měnily z černé do šedé a červené, ale zpomalovalo to.

"Už jeto v pohodě." řekl hluboký hlas. Aki zpozorovala, jak se Unmei dívá vražedně za její záda, za kterými někdo byl. Ano, někdo se jí dotkl i na zádech, to zaregistrovala.

"Co to bylo, Madaro?" postavil se Supida.

"Nic vážného." odpověděl stroze a šel na plac, kde čekaly i ostatní.

Aki se dívala na jeho vzdalující se postavu. Je opravdu tajemný, ale kvůli komu to dělá? Kvůli... svému mladšímu bratrovi?

"Jsi v pořádku?" Unmei chtěl dát na její ramena starostlivě ruku, ale Aki ji odmrštila. Postavila se a postupně k Madarovi zrychlovala.

Náhle zmizel.

Jen tak- zmizel.

"Proč mně sleduješ?" zalaskal ten huboký hlas za jejími zády.

Zastavila. Polkla. Nemohla se otočit, spíš ani pohnout rukou.

"Já tě nesleduji.." odfrkla drze.

"Hm," zasmál se a pustil ji z genjutsu. "tím si nejsem moc jist." prohlásil a už čekal v řadě u ostatních Uchihů.

Jo, řekla si, bude z něj tvrdej hráč.

Pokračování příště...