Dākunaito 7.kapitola

A je to tady! :) Sedmý díl Dakunaito! :) Snad se Aki bude líbit.
Sny se pořád ukazují a Aki bude ve strachu a... co bude mít s očima?:o
Jo a to tím modrým je něco jako KAMERA - POHYBLIVÁ KAMERA :D :)
Tak jo pozn. Aki měla něco jako halucinace a tu katanu napůl viděla i neviděla :D
Tyjo a gomenn za krátký díl, bolí mne trochu oči a chci se vyspat, mám si zitra dopisovt věci do školy -_-¨' :o :D

---

"Nevím o jakém mluvíš..." řekl. On ji dobře provokoval. Aki otráveně vzdychla. "Hele," hodila na něj phled. "pokud mi neřekneš, kde je ten kluk, který byl dneska na té zkoušce za jménem Madara, tak přísahám, že tě nelítostně hned zabiju..." řekla za vztekem, který mezitím potlačovala celou dobu.

Arashi hlasitě polkl. "Já-já nevím, Aki! Ale.... moment," beze strachu se vymanil z jejího sevření a přešel k šuplíku. Otevřel ho a vyndal z něj nějaké papíry s jeho fotografií.

"Tento nebo-" ukázal na druhou složku. "tento?"

"On má bratra?"

"Zřejmě ano. Jsou si hodně podobní." přikývl.

"Na té seznamovačce ale nic o něm neřekl." pohlédla na něj už s klidným výrazem bez naskakujících žíl. Policista pokrčil rameny. "Taky nemusíš říct všechno."

Poklepala mu na rameno bez náznaky vděku a se zvědavostí odešla. Všichni se na ni dívali. Jak na netvora, kterého nelze zabít, usmrtit.

Ale... taky ani tuto dívku zabít nejde.

*Kamera vzlétá nahoru k modrým nebesům a létajícími ptáčky, Aki je mimo dohled*

Je jiná. Jiný Uchiha. Má svůj život i svět.

Je jiná. *hlas ozývajících se v ozvěnách*

"-skvrnu ve tvém srdci..." a umíral..

Zase se probudila. Po tvářích jí stékaly slzy. Ale nevědomky. Ucítila slanou chuť u pusy a otřela si je.

Co to se mnou sakra je?

Podívala se na své ruky zamlženýma očima, bledé ruky se třepaly a vykazovaly strach. Strach? Vždyt několik let trénovala, aby vůbec přežila a ted se jí strachem třepou ruce? Nemožné!

A co ty sny? Kaen? Unmei a ten ... Madara?

"Aki, měli bysme si pohnout, protože-" odmlčel se Unmei ve dveřích, kdž uviděl svou sestru oslabenou a vytřepanou. Pohlédla na něj, už ne černými oči, ale šedo-červenými.

"Protože?"

"Protože už je čas..." dořekl neslyšně jak doléhající peříčko. Zavřel dveře a nechal tam Aki samotnou. Úplně samotnou.

Zavřela oči a zhluboka se nadechla.

"Co to se mnou je?" ptá se sama sebe šeptem.

Náhle uslyší hluk.

Hlas.

Křiklavý.

Křiklavý zpěv havrana.

Aki se podívá z okna. Polkne. Černý havran jako temnota se dívá do jejího okna, koukne na ní se svými rudými kukadly a rychle odletí.

Dívka zhluboka oddychuje. Co se to sní děje?

Postavila se a šla ke skříni. Otevřela ji a ztuhla. Nebyl tam. Její život. Černo-červená rukojeť. Katana Rytíře. Tak mu říkala..

Jakmie ho ale chytila, hned jí spadl z ruky. Chytila za oko, které ji bránilo ve vidění. Přešla k zrcadlu a vytřetila své oči.

Byli....

Byli...

Jiné...

*Je jiná. Jiný Uchiha. *

Má jiné poslání?

Pokračování příště...