Jen já jak blbec počítám, kolik měla Riza, když Roy odešel na Vojenskou akademii, kdy se vrátil a kolik let se pak zase neviděli... A pak kolik měl Roy a kdy zemřel Berthold. Já! Takovej magor na matiku (neuvěříte, jak jsem se v těch čísel, proboha, zamotala.), ale zvládla jsem to! Musela jsem to vždy po deseti minutách odložit, protože to přemýšlení... je na mne moc. xD (Vlastně pak jsem tam ještě připočítávala ten pohřeb, kde jsem hádala Rizin věk a ... prostě šílené xD). Jak se vám jinak povídka líbí? ^^ 3. ŠANCE ZA DEŠTĚ Ještě před odchodem byl Roy s mužem pevně seznámen. Muž zvedl ruku, Roy jí též zvedl, ale pozdě si uvědomil, že si nechce muž potřást rukou, ale že mu chce položit jen ruku na rameno. Roy se zmateně styděl za své chování. Nepřemýšlel. "Zítra... přijď na místo, kde jsi slyšel větu, jež si máš zapamatovat. Ve stejnou hodinu. Utíkej, chlapče." řekl mu muž. Roy přikývl a ještě na schodku se zběsile otočil, protože si na něco vzpomněl. "Pane-" Lekl s...
Sice si to může udělat každý druhý, který není blbý, ale kdo nevyniká v kreslení, může využít tuto techniku (tu mi poradil taťka). Mě by to možná napadlo až po tom, co bych to tričko již dodělala. V pondělí(včera) jsem si po dlouhé době šla koupit červené M triko. Do dneška mi leželo ve skříni tak, abych na něj nezapomněla. Když jsem ho z toho igelitu vytáhla, zdálol se mi.. taková divná látka. Až moc hebká a jemná. Až sakra moc. Ale toť vedlejší. Připravila jsem si černý fix na textil , zakoupený v papírnictví. Dále tužku na jemné náčrtky na triko. Nůžky na vystřižení šablony. Tunu papírů (či novin ), tiskárnu. Pokud-li se někdo fakt nudí a myslí si, že umí kreslit, může si místo vytisknutí obrázek obkreslit. Já byla zhnilá a proto jsem si to vytiskla. Jenže tiskárna, potvora, moc nebrala černou, tak jsem si to musela navíc ještě obtáhnout černým centropenem. Přesunula jsem se i s notebookem na zem a vše si připravila, abych se nemusela zvedat a začala. Vytisklý transformační kruh...
Zdravím, mí milí, ačkoliv to tu jistě opadá, budu tu povídky stále zveřejňovat. Já vím, že někteří tu chodí jen tak, někteří, aby získali návstěvnost a někteří, aby si početli a beze stop zmizeli. Je mi to docela líto, kdysi to bylo jinak, nu, ale co se dá dělat. Místnost tkvěla prázdnotou, jen malá lampička na stole jej lehce osvětlovala. Náhle se rozezněly písklavé tóny - po každé sekundě se opakovaly zase a znovu. Do místnosti vešla tiše postava, natáhla ruku k telefonu, který přestal vyzvánět a čekala s cigaretou v puse. "Kirley?" ozval se hluboký hlas z druhé strany. Druhou rukou si osoba vytáhla cigaretu z úst. "Oh, pane." zamumlala osoba. Kradmo se natáhla po papíru, aniž by se obávala, že by mohl shořet. "Potřebuji tě." "O co se jedná?" Očima začala papír studovat. "Chci obětní beránky. A jimi jsou alchymisti." Kirley se uchechtla a dala cigaretu do koutku úst. "Proč si je nechytíš sám?" zeptala se. "Vzbudil bych ...
Komentáře
Okomentovat