Dākunaito 2.kapitola

Ták, další dílek je tu! ^e^

Doufám, že se bude líbit! :)

---

Prudce zavřela dveře a rozběhla se ke svému domu.

Hee.. klid.. klid.. uklidňovala se v duchu. Tryskem vyletěla jako raketa do domovních dveří a vyběla schody nahoru po dvou.

Jakmile zavřela dveře, spadla na postel a dívala se do zdi. Do bílé zdi.

"Mírový boj. Tím se něco vyřeší? Myslím, že to bude stejné... No, ale kdo ví c se stane za ty měsíce. Třeba změní názor...

Od zítřka je sleduju, doslova." řekla si v duchu a s tou myšlenkou usnula.

"Aki! Jsi vzhůru?" ozval se z chodby hlas jejího "bratříčka". Ospale zavrněla. Jak se ozvalo varování,že na ní vylije studenou vodu, místo toho, aby z postele vyletěla, tak v ní zůstala. Hodila svůj milovaný polštář po dveřích a spala vklidu dál.

Kdo ví, v kolik usnula, když tak přemýšlela o tom "Mírovém boji". Bylo to k smíchu! Boj o mír?! Kdo to kdy vymyslel...

"Aki!"

Sakra! Vyletěla z postele rychlosi blesku a s ospalýma očima se převlékala. Opravdu pospíchala...

"Aki-!" otevřely se dveře a v nich stála Kaen, celá rudá vzteky. Slovy se zastavila, když uviděla Aki sedět na parapetě pohledem na svou ka-chan.

Kaen párkrát nevěřícně zamrkala a vytáhla na ní ukazováček.

"A co to obrácené triko?"

Aki ztuhla. Koukla na své bílé triko a křivdila obličejem. A sem v háji...

Obrátila pohled zpět na mamku a provoktivně se usmála. Ta jen zakroutila očima a odešla, nezapomněla třísknout dveřmi. Aki se podivila, vždy zuři jak tajfun, když nevstane o půl sedmé. Udělala otrávené grimasu a zalehla obličejem do peřin.

Už jí to nebavilo. Vstala s šla ke skříni, kde na ni čekala její katana s černo-červenou rukojetí a krásně naleštěným kovem do špičky. Opatrně ho vzala a začala s ním zkušebně kymácet.

Dobrý...

"Uchiho! Okamžitě dolů!" zavolala ka-chan tím jejím písklavým hlasem, až se to ozývalo v uších stále dokola.

Blonďatá dívka si otráveně křupla v rukou a pomalu sešla schody dolů do kuchyně.

"Co je?!-" Vyjekla, ale zastavila se. V jejich kuchyni byl Arashi Uchiha- Jo, velitel Konožské policie. Ten nejnadanější a nejpřísnější Uchiha historie...

Seděl si tam jak na mejdanu, jakoby měl na to právo. Že si to vůbec dovoluje.

Kaen se na něj několikrát mile usmívala, a Unmei si seděl vklidu na židli mimo nich.

Aki se oddala a přišla za ním pro informace.

"Unmeii, co to má znamenat?" zašeptala.

Pokrčil rameny. "Já nevím. Prostě sem vtrhl a začal se s Kaenou o něčem bavit... zaslechl sem jen něco o tom Mírovém Boji.." řekl.

"Co si o tom myslíš?" přisedla si k němu, zcela to vyslovila ale drze, až se na to Unmeiovi moc odpovídat nechtělo.

"Nevím. Dle mne je to dcela dobré, ale proč zrovna teď? Proč to nenavrhli před lety. To mně vrtá hlavou, jinak se uvidí no.." hesl.

Aki si dala hlavu do dlaní a zavřela v nich oči.

"Za co mě trestáte..?!" křikla v duchu nevědomě.

"Vy dva, pojďte sem." zavolala Kaen a oba se zvedli z dřevěných židlí. Opřeli se o rámy dveří a vyčkávali.

"Hm.?" zívla netrpělivě Aki. Co je zas-?! Musí furt někdo otravovat?-

"Rozhodli jsme se, že oba budete bojovat do boje proti Senju," Aki vytřeštila oči.

"Cože?! To ne!--" "a zastupovat klan Uchihů." "--to odmítám!" "Myslíme si, že jste dost staří na to, aby jste zastupovali klan, ne? Kolik vám je?10? Určitě ne. A podle vaší mamky jste dost dobří v boji.."

Sourozenci se na ka-chan vražedně podívali a ta se jen.. usmála.

"A co kd-"

"Rozhovor ukončen. Budeme rádi. Zítra na hlavním cvičišti, setkáte se tam i s ostatními.." usmál se a s papíry, co měl odešel.

"Fakt díky!" vykřikla Aki.

"Jednou mi poděkuješ opravdově a ne ironicky." opáčila.

"To si nech jen zdát."

"Uvidíš." mrkla na Aki a znechuceně se zpátky vrátila do pokoje.

Možná sem udělala chybu, ale taky ne...řekla si Kaen v hlavě. Unmei se díval do neznáma s rukama zkříženýma a opřený o rám od dveří. Vklidu a provokativně se zasmál a poté odešel.

Pokračování příště...