Dākunaito 1.kapitola

Dākunaito 1- For Aki!
Snad se bude líbit! ^^ Tuto povídku si úplně před sebou představuji ajko sen. Tak doufám, že vy také. Ikdyž.. moc zoufalé,co? :D Nu, do toho!:P

---

Černá noc dopadala do hlubokých tmavých lesů, z nichž svítily skvrny červených ohnivých plamenů.

Zase oslava... zakoulela napůl blonďatá holka s černým pláštěm, který jí vlál po větru. Měla

ruce zkřížené na prsou a poslouchala ty radostné výkřiky.

Ještě pár minut na tom samém kopečku postála, ale pak odešla. Šla si klidným krokem, bzučícím lesem.

Dnes měla zase mizerní den. Jako vždy...

Nemusela lidi,a ani z jejího klanu. Nikomu nedůvěřuje, jen sama sobě.

Její oči letěly všude možně. Modro zelená barva se odrážela od lesknoucích se listů, které visely na krajíčku větví.

"Aki!" zavolal na ní někdo. Otráveně si vzdychla a otočila se. Uviděla svého bratra s takovým pohledem, až by mohl vraždit. No... po pravdě to byl její nevlastní bratr. Není to pravý Uchiha. Přesto tak ale vypadá. Havraní oči, tmavě šedé duhovky, a vcelku nabledlejší obličej.

"Hm?" fakt s jí nechtělo do řeči.

"Volá tě Reddo." řekl nesympaticky a zmizel v kouřové cloně.

Aki zavřela oči a dala hlavu k zemi. Hluboce se nadechla a vydechla. Vztyčila hlavu vzhůru a klusem vyrazila ke čtvrti Uchihů.

Jakmile vyběhla z lesa, ukázaly se pískovité chodníky, kolem nichž byli dosazené malé keříky. Řídila se po chodnících a zastavila u poloviční brány se znakem Uchihů, který má i na zádech svého kimona.

Vražedně se na ten znak dívala, přišel ji podivný...

Udělala krok vpřed a byla ve čtvrti. Vždy, když překročila za čáru, která tam byla, tak ji tělem zachvátil divný pocit.

Ignorovala to, ikdyž to nešlo a šla k křikům, které se ozývaly snad v celé vesnici.

Jak byla u velkého ohniště, kde se všichni sešli, uslyšela: "Aki! No ták, pojď za náma!" podívala se za planoucí oheň a střetla se s pohledem usmívajícího mladého Uchihy. Kaze... praštěný kluk, který si chce užít každé kraviny. Ať už to je návrat ninjů z misí či přihlášení na chunninské zkoušky.

Svraštila obočí a pokývala nevěřícně hlavou. Radši šla dál.

Za několik málo minut opět zastavila u velkých dveří. Dívala se na ně a po krku ji stekla kapička potu.

Natáhla ruku a zabrala. Vyšla dovnitř a poté zavřela.

"Pojď," pokynul hlas, ozývající se z vedlejší místnosti. "něco pro tebe mám."

Blonďatá dívka sebou hýbla a pomalými krůčky otěvřela další dveře. Opět zavřela a sedla si na kolena, ruce dala na stehna a uklonila se.

"To je dobrý." mávl muž rukou a Aki se narovnala.

"Co potřebujete Reddo-sama?"

"A-Aki...Nějak jsme se nedomluvili s.. s Senju klanem a-"

"Co..? Už zase?" povytáhla obočí. Nenechala ho domluvit. Ne.

"Kolikátý to je pokus? Stý?! Chceme mír a ne-" zakašlala. "... jak zareagovali?" vyjela, ale klidně.

"Navrhli, aby se uskutečnil mírový boj.-"

"My s tím samozřejmě souhlasili." dořekla nevrle a větu pořádně zvýraznila. Reddo si povzdychl a pokračoval:"Myslíme si, že by se to mohlo spravit. Co na to říkáš?" optal se... opatrně.

Aki kývala nevěřícně a naštvaně hlavou. Měla chuť něco rozbít, rozmlátit!

"Co když je to past?" navrhla.

"Když tam bude celá Konoha? Blbost..." odvětvil.

"Může.." pokrčila ramenami s protivným grimasu.

"Ale nemusí. Bude to za dva měsíce. Čas na trénink, výběr ninjů a ... trpělivost. Vybereme si pět nejsilnějších Uchihů.

Bude se to konat v aréně jako normální chunninské zkoušky." vysvětlil. Asi ne všechno, to asi až před výběrem bojovníků.

"Otázka," přerušila ho Aki. "koho tam vezmete?"

"Nu, předpokládám, že," když viděl Akinin výraz, hned hodil zpátečku. "no.... se ještě uvidí."

Chtěl sem ji, ale ten její pohled.. brrr.

"To.. to je všechno?" zeptala se, aby tím vztekem nezničila celý dům.

"Ano," Aki měla už na odchodu, když v tom ji zastavil Reddův hlas: "dávej si bacha, Aki." a odešla.

Pokračování příště...