Ambu 6

Další dílek..omloouvám se, ale ty doby písemek,...-_-

---

***

Pomalu... jako malé myšky šli do muničního sálu, kde bylo momnetálně ticho.

Aron měl oči všude. Zelené duhovky mu v poloviční tmě svítili-zvědavostí, ale nijak mu to nevadilo. U Katariny- byla nervozní, kdy nebo vůbec dnes upustí plášť. V hlavě měla zmatek.

Co když? Co když?

"Klid..." zašeptal Aron a usmál na ní.Usmála se na něj taky...-
*třísk*! Na její nohu v momentě spadl kus železného tunelu. Zajíkala bolestí a držela se rukou na zaseknutou nohu, a druhou se podpírala.

Snažilla se jí vytáhnout. Nic, podívala se na Arona, který... stál v bojovém postoji naproti... Emila... -zmutovaného šedého ještěra se špičatým ocasem a velkými drápy.

Katarina suše polkla. A je tu jak minule..špitla.

Arone.. říkala si v duchu. Znova se podepřela a snažila se nohu výtáhnout vší silou. Bylo to moc těžké...

Aronovy šedé vlasy vlály mírným vánkem, který ještěr udělal, zmutovaný pokus se na něj zazubil.

Ještěr zakřičel a zaútočil rychlostí blesků, až to Arona i Katarinu překvapilo.

Aron se snažil nasadit alespoň rukavici, ale Emil to nedovolil, byl pořád v pohybu. Konečně vytáhl jednu rukavici a strefil ještěra přímo do tváře, až se mu nahnula.

Emil odletěl 20 metrů daleko a zastavil náraz svými drápy. Rudé oči mu zablýskly a opět zaútočil.

Tentokrát Emil použil magii a Aron nebyl schopen pohybu.

"To mám prohrát s pouhý ještěrem?!" nádaval. Koukl na bezmocnou Katarinu, která se snaží dostat ven- chtěl aspoň prsten udeřit do podlahy, jenže... ani to nešlo.

Ještěr na něj skočil a chtěl mu okusnout hlavu.

Čekal.. čekal až zemře... až půjde do svého pokoje. *zpomalený závěr* Zavřel oči a naposled se nadechl, představil si tvář Katariny a uvolnil se. Konečně...

Ještěrovi to moc nešlo, páč nemohl moc s hlavou hýbat.

Katarina nic nemohla. Jak chtěla, nemohla. Železo bylo tak těžké, že by to ani ten ještěr nepřežil. Emil byl necelý centimetr u Aronovy hlavy, když vtom...

Tam, kde byla uvízlá Katarina, visí jen její plášť ve zduchu padajíc na zem a naprasklý tunel. Aron vytřeštil oči.

Před Emilovou hlavou, byla.. Katarina bez svého pláště, který má vždy na sobě, ale ted je bez něj a drží jeho tlamu ocelovými součástkami.

Pravá ruka, levá noha, polovina břicha, trocha hrudi, rameno. Tyto čási z kovu.

Nadzvedla levou nohu a kopla ještěra přímo do krku, bolestně zasyčel a ocasem zamířil na její hlavu.

(nějak ták..:D Akorát tam není ten lev (chiméra), ale jěštěr, a místo toho kluka tam je Katarina..:D na předstvu..:D)

*Zamračila se na něj a švihla ho rukou do jeho hrudi. Bloďatá dívka s černými prameny se nenechala zastrašit a protrhla ještěrovu tvrdou kůži, skrz do srdce.
Emil se zastavil, párkrát zamrkal a padl vedle Katariny. Bez hnutí se na něj podívala a otočila se k Aronovi. S přerývaným oddychováním přiběhla k němu a zastavila. Aron na ni nevěřícně až šokovaně hleděl.

Magie nehybnosi ustala moh se hýbat, jen pořád zůstaval na zemi ležet. Katarina se jeho pohledu oddala pomohla mu na nohy. Ani do očí s mu nepohlédla.

Šli ke skladům a spustili tlačítko, a zbraně jeli výtahem nahoru do Hlavního sálu...

***

"Hrrrrrrrrrrr!" ozývalo se bojové křičení.

Pokračování příště...